Nastěhovaná a povýšená do druhého stupně!

Stěhování dalo zabrat. Vyšlo to asi na jedno auto a půl. Problémem bylo, že byla neděle a tedy Bordeaux uzavřeno pro dopravu v centru, kde já bydlím. Poprvé jsme to obešli, protože nás nějaká paní nechala vjet pomoci její karty. Po druhé to přes policistu neprošlo. Nosili jsme to tedy z dálky. Z toho důvodu a také proto, že Charlotte měla druhý den referát, jsem zůstala sama a pustila se do smontovávání stolu a gauče. Nutno říct, že ne příliš úspěšně. Neměla jsem na to sama sílu. Charlotte později dorazila a celé nám to trvalo asi dvě hodiny. První noc nás čekala na rozkládacím gauči a pro ty z Vás, kteří na něm budete spát, můžete být v klidu. Je moc pohodlný.
V pondělí ráno pro mě byl nástupem v podstatě do nové školy. S výměnou stupně uvidím úplně jiné lidi. Jela jsem do školy o trošičku dříve, chtěla jsem vyřídit zápis s madame Kancellary, ale ta mě tak trochu odbyla, že s sebou nic nemá a mám ji poslat mail. První hodina byla fonetika s ní v laboratořích. Nahraný text jsme přepisovali, částečně diktát, ale jen zpola. Zaplaťpánbůh tam jsou jen vynechaná slova. Nevedla jsem si tak hrozně, jak jsem se bála. Už teď a pak po další hodině bylo cítit, že tady francouzsky umějí a nemluví s nimi jak debily. Už hezky rychle, obecně bez žádných okolků. Druhá hodina byla konverzace. Představilo se několik z nás, kteří nebyli z různých důvodů na minulé hodině. Už přitom bylo slyšet, že lidé mluví o dost lépe. Několik z nich mělo stejný důvod pobytu ve Francii jako já. Tedy jejich akcent se nedal srovnávat s lidmi z prvního stupně.Po představení jsme v párech začali vymýšlet příběh podle obrázku, který nám profesorka rozdala. V páru jsem byla s Švédkou Annou, která se prozatímním stala mojí hlavní kamarádkou. Neustále se směje( Karolín, trošku mi připomíná tebe! Bude se ti líbit. Nemluvě o tom, že má taky mezinárodní maturitu a kamarádku z UWC.) Na příběhu k obrázky jsme pracovaly, ale taky hned začly drbat..no znáte mě...Anna mluví opravdu výborně, jak později Charlotte řekla, chvílema není poznat, že je cizinka. Tak jsem ráda, že mám dobrý příklad. Další hodina byla fonetika v amfiteátru. Oproti prvnímu stupni byla o poznání svižnější. Projeli jsme všechny samohlásky a pak ty jejich nosovky( ty cítím, že budu nenávidět- jak v tom má Čech slyšet a na to udělat rozdíl???) Tím můj den ve škole končil. Nadšená jsem dorazila domů. Ještěže jsem tu skupinu vyměnila! Dočítám Malevil a pak uháním za Charlotte.
Úterý- vyrazila jsem sama tancovat. Čekal mě současný tanec začínající přesně v poledne a to v univerzitním tanečním sále. Vůbec jsem nevěla, jak to tam chodí, bylo to tedy takové trochu dobrodrůžo. Zaprvé jsem přesně neodhadla, jak dlouho mi to bude trvat, dorazila jsem tedy přesně na celou. Profesorka nikde, v sále asi 4 lidi. Otázela jsem se, kde se převlíct a uháněla tam. Nezeptala jsem se už jak s věcmi, tak kromě peněženky a mobilu jsem je tam nechala. Špatně nosí se s sebou. Nějakou dobu ještě čekáme, profesorka dorazí později. Nálada je zvláštní. Nijak přátelská, spíše jsou všichni v rozpacích. Je mi trochu divně. Myslím si, že z nezvyku, ale přetrvá to celý den. Hodina je prima, ale celkem jedem a prvky také nejsou nejlehčí. Plus ta rozpačitá nálada odcházím v divném rozpoložení. Doběhnu se najíst a pak už tradá na gramatiku. Měla jsem docela respekt, ale neděláme tak těžké věci a v jednu chvíli, když řeknu správně jednu větu, která byla trochu náročnější, a předtím jsem upozornila, že si nejsem jistá, jestli to tak je. Moje profesorka(civilizace z prvního stupně) odvětí, že bych rovnou mohla skočit do třetího stupně. Vtip, ale potěšilo to. Jak mi není dobře, jedu rychle domů a jsem v klidu. Ten přeruší Charlotte, která neplánovaně přináší nákup. Můj základní nákup doma. Hezký to pocit. Tráví se mnou dvě hodinky a uhání dom, jak na plánovala. Zítra má prezentaci.
Středa je spojená s hnusným vstáváním na 8:30. Volitelný předmět Francais des affaires. Minulá hodina odpadla. O nic moc jsem tedy nepřišla a děláme tedy téměř začátek. Mluvíme o rozdělení ve společnosti- v podstatě to, které mi Charlotte vysvětlila v pondělí před televizí, když jsem se jí na to ptala, a tak to jde. Hodina končí v 10:30 a pak dlooohatánská pauza až do Civilizace. Nejraději bych šla tancovat, ale končí to 15 minut po začátku mojí další hodiny, a tak se courám. Mimojiné jdu koupit knihy na gramatiku. Ptám se na cestu a ti Francouzi si snad myslí, že cizinci jsou úplně blbí. Hodně lidí neví, ale vedle toho mě dva lidi posílají směrem do knihovny místo do knihkupectví, přestože to říkám jasně. Je snad rozdíl librarie a bibliotheque ne??? No comment. Pak jdu jíst. Otevírají opravdu s první minutou a posléze zaháním čas na lavičce při prohlížení knih, co jsem koupila. Později zjistím, že knihu ortografie má Charlote doma. Učíme se totiž z knih pro Francouze. Akorát, že tuhle dělala, když jí bylo třináct-čtrnáct! Vracím se tedy někam do období, kdy jsem nevěděla, co je to věta vedlejší...Konečně ta civilizace! Měli pravdu. Profesorka je bláznivá! Mluvíme o politických stranách a syndikátech- už vím, česky odborech. Ve Francii to je opravdu věda. Příští týden píšeme test. Na začátku mi její bláznivost nevadí, ale posléze toho začínám mít dost. Vůbec s námi nediskutuje a věci dost zjednodušuje. Viz pravice a levice. Následně fakt, kdy práci v neděli naprosto shodí, mě nabručí a následuje poznámka o špatnosti privatizace pošty. Že by znala události z Austrálie- to bych musela být naivní, a tak se držím, abych nic neřekla. Chtěli byste to vidět co??? Jinak pro ty, co australskou privatizaci neznají, viz Holman Úvod do ekonomie!!!! Domů odjíždím nasupená. Taková manipulace se studenty, nedivme se pak, že jsou tady tak levicový! Večer trávím u Charlotte až pozdě v noci na cestu domů. Můj plán je ráno vstát a zmanipulovat fakt, že normálně jsem v první skupině, a dorazit na 9 do druhé skupiny Compte rendu. Tak bude můj den ušetřen. Ale jak to bývá...
S vybitými mobily....Nic mě neprobudilo...A tak dorážím až na volitelná Francouzký turismus. Nakonec jsem se překousla a dala se do toho i přesto, že to učí madame Cosson. Štěstí však stálo při mě! Bylo nás moc, a tak jsme rozděleni do dvou skupin a to ryze naším rozhodnutím. Prchám tedy vedle, kde máme mladou profesorku( původně z prvního stupně na Compte rendu). Ta dělá vtípky, a tak to ubíhá. Jinak dost lidí uprchlo ze stejného důvodu jak já, dozvídám se při hodině. Pak už jííííím...Potkám se s Nicole a Cristal z prvního stupně a zblajzneme jídlo společně. Oni už mají po škole. Já se vrácím na Compte rendu. Toho se dooost obávám. Kdyby mělo být kopii z prvního stupně, nevím, jaké mám šance. Ale zase štěstí na mé straně. Je to úplně jiným stylem. Ten v klidu přežívám a těším se na příští, protože nám ohlašuje, že budeme dělat akcenty. Takže přeci jenom asi existuje nějaké to pravidlo pro jejich čárky! Přesně co já potřebuju! Díky vybitému mobilu se míjím s Charlotte na domluveném srazu. Je doost naštvaná. Žehlím to pěknou chvilku. Ten večer spíme u ní. Večer nás však nemine Akta X ve francouzštině.
Tak a je tu pátek. Na 9 tu mám písemný projev. Ten se také hezky vybarvil! Děláme předminulý čas. Díky angličtině, není problém ho pochopit. Velkou část hodiny taky vymýšlíme příběh ke komixu. Neodoláme a dodáme mu politický nádech s pojmenování jako banka Francie, pan Sarkozy a gang Lehman Brothers...Užíváme si to...No a je hotovo...S Anny vypadne, že má dnes narozeniny. Zvu ji tedy večer ke mně, kdy má dorazit i Paul a pak “dvojčata“ Miky a Vinc. Odpoledne odpočinek a začátek Mužů pod ochranou. Ve Francii začíná noční život opravdu v noci. Charlotte s Paulem dorazily něco tesně před 11 a Anna chvíli po nich. Až asi o dvě hodiny později doráží Vinc a Miky a s nimi Anouk-další kamarádka z gangu řekla bych. To už je ale Paul pryč a my v tomhle složení zůstáváme do půl páté, pokud se nemýlím. Kuřáci přežívají nekuřácký byt zcela v klidu. Odešli jen asi dvakrát ven na schody, kde je volný výhled do dvora. Však uvidíte na fotkách nebo později v reálu. Byl to moc příjemný večer. Anna byla všem moc sympatická a do mého klišé modelu kamarádů hezky zapadá se svým nekuřáctvím a nepijáctvím. Rychle spát..druhý den ráno totiž...
...čeká Catherine na mě a vyrážíme se podívat na trh na kozačky známých značek super zlevněné. No jsem vybíravá. Zase nic. Počítám s Braderie přístí týden. To je oficiálně ohlášený konec slev, který probíhá formou tak trochu blešárny. Nebo aspoň tak si to z popisu představuju. Pak rychle domů, kde pobírám několik věcí hlavně kvůli učení( a to ještě stále z důvodu absence internetu u mě doma) a začínám u nich pracovat na mém článku o historii školství ve Francii a pak jazyku okcitánštině. K obědu nemůžu nezmínit tradiční sobotní steak caché. Jo-to mleté maso ve tvaru steaku. A pak už píšu jak divá. Charlotte odjíždí o něco dříve na koncert a my s Catherine a Catharou(teta z druhého kolene) za ní o něco málo později. Předtím ale svádím tu bitvu psát srozumitelně a inteligentně v češtině. Jsem tady teprve měsíc a už je to tak špatný. Jak to bude vypadat v červnu??? Jinak tady si dloubnu, moje Karolínka na tom není o nic lépe. Moje slovní spojení údajně nezná, vytahuje z rukávu rychle náhražky. Hehe! Eva Chalupová na facebooku je nakonec moji záchranou. Přesvědčuji se, že ještě furt trochu česky umím! No a ten koncert...Charlotte s ochestrem...Zlepšili se. To ano. Ale při pohledu na nich mi nezbyvá než vzpomínat na Kunhak a ten hrozný pohled na ty dětské robůtky zpívající často bez výrazu spokojenosti. Těch několik málo, co jej mají, se později dozvídám, jsou studenty místní konzervatoře, na koncert vlastně jen půjčení. Nemohu nepoznamenat, že na koncertě se sešla snad celá Charlottina rodina s tatínkovy strany. Bylo nás asi 15. No a pak už hlady šilháme. Rychle zpět do Bordeaux a pak nouhy šourám únavou dorážíme na party k Mathiuemu. Je to celkem daleko a nemine nás debata o orientaci, kde se opět přesvědčím, že mně na rozdíl od NĚKTERÝCH jiných nechybí. Nakonec ale stejně většinu party prolelkuju a později prospím vedle na gauči, i když bordel dělají pěkný! Spát jdeme v 6!
Paul má narozeniny. Trochu slavnostnější jídlo, ale jinak žádný rozdíl. Den díky pozdnímu začátku utíká skokem. Pozdě večer se přesouváme domů, kde, jsem zapomněla říct, je ze soboty přestěhovaný další nábytek. Už to vypadá, že tady opravdu někdo žije.
Tak a teď váhám, jestli Vás mořit s dalšími dny, nebo počkat. Ale jste přeci na mě zvyklý, jak jsem ukecaná!
Pondělí prospaná do růžova respektive do poledne. Vyrážím do školy na fonetiku. Přepis mi jde tentokrát mnohem lépe a dost rychle. Pak nás čeká konverzace, kde zrovna jak naschvál já s Annou musíme být první k převyprávění našeho příběhu, který samozřejmě není pořádně připravený a navíc poznámky zapomenuté doma...Ať žije improvizace! Následuje hromadná fonetika. Děláme souhlásky. Teprve teď chápu moje štěstí Češky. Vše máme v podstatě stejné. Maminka mě naučila stejné zvuky jako Charlotte její. Jen ty nosovky jsme nějak opominuly...Po hodině máme plavat rychle dom, blíží se prý další vichřice. Mírnější než minule ale opět. Doráží nakonec se zpozděním, když už jsem s Charlotte v bezpečí domova a koukáme na Muholland Drive. Kdo to celé pochopil ozvěte se a napište mi, jak to je!
Úterý je také ve znamení pohody. Až na poledne jedu na tancovaní, kam se původně moc nechce, ale nakonec jsem spokojená. Doráží totiž i Nicole a další dvě holčiny z Deflu. Všechny větší začátečnice než já, profesorka to ví, a tak se to celé zpomaluje a zpříjemňuje. Stejně se ale nemůžu ubránit divnému pocitu, který mám pocit, že vůči mě má. Nevím no. Asi zase moje paranoia. Pak jdu jíst s Nicole a když oni mizí. Už mají volno, přesedám k Anně, která dorazila s Číňanem po badmimtonu. Čeká nás gramatiku. Rychle dělám domácí úkoly. Klasicky na poslední chvíli jak to u mě bývá! Hodina ubíhá. Nejde však si však nevšimnout Rusky Kristin tak třicetileté, která dost narušuje hodinu a vůbec...radši asi no comment..No ale přece. Když jsme se na něco ptaly mi, byla to pitomost. Ale ona nás pak 15 minut zasekla na jedné věci, kterou je nutné se prostě nadrtit a nedělat porovnání s našimi rodnými jazyky. Tramvaj nazpět je narvaná. Naším směrem z nějakých důvodů jede méně tramvají. Příjíždím přesně na 6, a tak se rozhodnu, že zůstanu.
Tak-nestacila jsem to dopsat na ceskem wordu. Mam pred sebou francouzskou klavesnici s prehazenymi pismenky a chybejicimi hacky, a tak si na zbytek 1 a pul dne budete muset pockat do pristiho prispevku...jen vas navnadim, ze jsem byla poprve na demonstraci a take na francouzkem sboru...a ted cekejte moji drazi.... Libam Vas. M.

Tak a je to tady- stávka, změna stupně a byt...

Od úterka se začalo s papíry k pronajmutí bytu a těch bylo. Francie dostála své pověsti byroktratického monstra. Můj garantem se stal tatínek Charlotte a musel mimojiné dokazovat příjem za poslední tři měsíce, že je vlastníkem objektu atd...Mě v úterý čekal celkem normální den ve škole. Poprvé jsem měla takzvané TD- travaux dirigés, což je předmět k procvičení aktivně v laboratořích. Ta vypadá tak, že na každém stole máte přístroj k přehrávání a s dalšími jinýma funkcema a pak sluchátka s mikrofonem. No o tom si, co jsem já zažila, může naše české školství nechat jen zdát...Na tomto předmětu jsme mimojiné zaslechla poprvé víc mluvit Dimitriho, který mluví opravdu skvěle, a tak to na chvíli oddálilo moji touhu změnit skupinu, ale opravdu pouze jen na chvíli, protože následovala středa.
Ráno začalo fonetikou s madame Cosson. Postupně si pozvala několik lidí k tabuli k vysvětlení horní dýchací ústavy, kterou jsem dělali minule. Někteří studenti jsou fakt dutí. Nejde to jinak říct. Já u tabule byla taky a po mě to už šlo. Následovaly další dvě hodiny TD, s tím že ta druhá byla o mluvení. To mě definitivně vyděsilo. Mluvila jsem ze všech opravdu nejlépe, přestože minimum, které snad strávili ve Francii bylo 8 měsíců. No prostě hrůza. Takže jsem se dala do toho. Moje původní rozhodnutí bylo o požádání změny orálního modulu. Profesorka TD mi to posvětila a poslala za madame Cosson. Jen ještě jednu poznámku k hodině. Z jednoho z Číňanů, který vypadá dost tupě a bez zájmu vypadlo, že je středoškolský šampión Číny v matematice. Můj obdiv. Následovala tedy madame Cosson. Té když jsem řekla o změné orálního modulu, okamžitě otočila a začala mluvit o změné celého stupně, že prý s psaním to není špatné a nevidí důvod proč. Několikrát jsem se ujišťovala, jestli si je jistá a i to psaní není tak špatné a ona zatvrzeně ano a že rozdíl není ve stupni tak obrovský. Projedná to tedy na poradě ve čtvrtek dopoledne. Byla jsem šťastná, ale přeci jenom trošku vyděšená. Compte rendu ve druhém stupni bude maso. Večer u nás byla Annick s manželem a synem. Nejstarší sestra maminky. Byli zkontrolovat Mimizan po té vichřici a dopadlo to celkem dobře. Popadané větvě, nějaké tašky. Trochu vody v pokojích, ale přežil to. Po večeři Charlottina maminka vytáhla petici, o kterou se stará. Proti zvýšení důchodového věku. Podepsat jsem nemohla, je to proti mému přesvědčení, a tak došlo k diskuzi, kde a za to jsem byla ráda byla na mé straně Annick a její manžel. Můj hlavní argument byl nedostatek produktivní populace k placení důchodu. Prostě jsme v Evropě nevyprodukovali dost dětí, které by pak mohly platit na rodiče. Diskuze byla docela drsná. Sarkozy může být špatný, ale tohle je potřeba. Jěštěže jsem nebyla sama. Potom, co se omladina posunula do obýváku, starší pokračovali a ne o nic méně.
Čtvrtek byl dnem stávky. Francie se pustila do generální stávky proti postupu Sarkozyho obecně. Ještě dopoledne jsem to dost dobře nechápala. Charlotte mi některé věci vysvětlila, ale nemohla vše. Ráno jsem nijak nespěchala. Měla jsem omluvu stávku a věděla jsem, že všichni dorazí pozdě kvůli tramvajím. Měla jsem zpozdění jen asi 5 minut. Profesorka tam ještě nebyla a studentů nás bylo jen 6. Šla jsem za madame Cosson zeptat se, jestli budeme mít hodinu a ona místo odpovědi hned přeskočila na změnu stupně. Koukala na moje psaní, není to prý nic moc, ale mělo by to jít i vzhledem k tomu, že studuji vysokou školu v ČR, měla bych mít prý potřebnou kapacitu to vstřebat. Přijala dobře i to, že vím, že budu muset pracovat sama doma. Teď už se tedy uvidí po poradě. Nám mezi tím dorazila profesorka. Chvíli jsme ještě počkali, jestli někdo nedorazí. Uvažovalo se, že se to rozpustí. Jediný Číňan, který dorazil, se sebral a odešel. No comment. S profesorkou jsme nakonec strávily skvělé dvě hodinu. Povídaly jsem si. Přes stávku, rozdělení pravice a levice to došlo k tomu, že jsem s ní diskutovala hlavně já o politice Sarkozyho ve Francii versus pravice u nás. Opravdu to není to samé. On je opravdový populista, mimojiné volený i rasisty, což u nás snad proboha Topolánkovi nehrozí. Dost mě přesvědčila. Nebyla nijak vyloženě zaujatá jako třeba Charlottini rodiče, ale ukázala a vyjmenovala dost věci, proč být proti němu. Vlastně z toho jde strach. Musím ještě nějaké věci ověřit a pochopit,proč to tak prošlo, ale on se opravdu chová jak nějaký diktátor. Tento fakt musím ověřit, ale poslední dobou prý protlačuje zákony skrze něj, bez posvěcení parlamentu a senátu, z čehož jde dost strach a myslím si, že kdyby se něco takového stalo u nás, i my bychom byli v ulicích. Po této osvěžující hodině s madame Brossard, (která je mou budoucí profesorkou gramatiky!!) jsme vyrazily s Nicole na jídlo. Později za námi doběhla Cristal-Taiwanka. S tou jsme mimojiné probraly problém Číňanů v Deflu. Zjistila jsem, že jsou to všichni děti tamějších politiků či bohatých byznysmenů, tak proto asi kašlou na školu. Rodiče to prostě zaplatí znovu. Ve většině to tedy vysvětlilo vše. Pak už jsem běžela počkat na výsledky z porady. Nakonec jsem se musela zeptat v sekretariátu a vyšlo to! Jsem tam. Trošku se bojím, že to bude drsný, ale od toho jsem přeci tady. No a na známkách mi přeci nezáleží, potřebuju se naučit! Musím si to furt opakovat...Potom jsem šla trochu pracovat do knihovny, abych počkala na Charlotte, kterou jsem vyzvedávala u školy a šli jsme zařídit něco do realitky. Večer byl klasicky klidný. Spát jsme ale nešly nijak brzy..
Jinak stávka se mě skoro nedotkla, v její době jsem nebyla v centru Bordeaux. Z Charlottina vyprávění bylo centrum úplně narvané, dav se dvě hodiny nehýbal. Čísla se klasicky různí. Jedno z nich je 70000, což je na Bordeaux opravdu dost. Obrázky jsem našla zde: http://www.flickr.com/photos/cedstyle33/3236295781/in/photostream/ Původně jsem byla stávkou dost popuzena, protože jsem mimojiné vyděla plakáty se slovy jako antikapitalismus a tak. Nic pro mě. Ale Charlote prý takové plakáty neviděla.
Pátek ráno jsme nezvladly. Já i Charlotte jsme měly po jednom budíky a myslely, že se hnem v závislosti na sobě. Nakonec se Charlotte probudila v 8:10. Moje škola byla od 8:30. Už jsem neměla šanci to včas stihnout a vzhledem k tomu, že to byl můj vstup do druhého vstupně, rozhodla jsem se to nechat být. Poprvé a ještě pozdě není dobré. Stejně to ještě nebylo oficiální. To až od pondělí. Tak snad se to nezjistí. Spala jsem tedy dál. Charlotte běžela do knihovny. Měla sraz s holkami na práci ve skupině na exposé(něco jako referát). Vyspala jsem se do růžova a před jednou vyzvedla Charlotte u školy. Šly jsme papat...a to nejlepší kebab v Bordeaux...Jsou tam i kusy máty...No, nebudu Vám dělat chutě. Na druhou jsme byly v realitce, kde jsem musela podepsat smlouvu. Každou stranu a tři kopie. Připadala jsem si jak v továrně. Složila jsem peníze a pak už do bytu, kde na nás čekala paní ke zkontrolování škod v bytu a zapsání do protokolu. Byla moc milá. Shodly jsme se, že se pokusí dokopat majitele k vyměnění koberce, protože v obýváku opravdu není v nejlepším stavu. No tak uvidím. Dala mi dvoje klíče a je to moje...Moc hezký pocit mít tady v Bordeaux něco svého. Vrátily jsme se domů. Charlotte si trochu odpočinula a pak odjela na orchestr. Já se pustila do čtení Malevilu a pak taky trochu skype. Karolín a Stáňo, děkuji za hezký rozhovor...Večeře a odjezd na laser game. Složení já, Charlotte, Vinc, Miky, Camille a její tři kamarádky. Moc jsme si to užili. Tentokrát zabodovala Charlotte. Celkové skončila patá. Noc pokračovala jen s prvními čtyřmi zmíněnými a Paulem až do 4 do rána. Hezky jsem si popovídala s Vincem, zatímco ostatní blázni hráli autíčka Mario. Příjemně strávený večer a buď jsem si už zvykla nebo bylo méně cigaret.
V sobotu jsem se opět hezky prospala. Charlotte odjela něco po 10, měla dost nabitý program. Já nic moc neudělala, až něco po 5 jsme vyrazili do Ikey. Já a Charlotte v jednom autě. Catherine a Paul v druhém. Udělala jsem pár fotek, jak čekáme už plně naloženi u kasy, tak snad se mi to pak podaří stáhnout z telefonu. Mám nový gauč. Stůl s poličkami do kuchyně a pak hlavně drobnosti, které nejdou moc půjčit. Tak konečně je to tady. Ta chvíle, na kterou jsem se tak těšila...Přes noc necháváme věci v autě v garáži a dnes nás čeká vééélké stěhování. Vynést všechny věci do 4. patra nebude legrace, ale snad to bude stát za to. Jinak jestě jedna malá událost v sobotu. Definitivně jsem se rozhodla koukat na seriály s francouzkými titulky. Když to mluví francouzsky a titulky v angličtině, tak mám ze všeho tak polovinu. Jediným problémem ale je, že titulky se dost často neshodují s tím, co je přesně řečeno, a tak pak tane otázka či poslouchat neb číst. Poslouchám. Je mi to přirozenější a navíc lepší do budoucna.
No a dnes je zase neděle. Vyspala jsem se celkem dobře. Spát jsem šla pozdě, díky mému přehozenému rytmu. Četla jsem si asi do 3:30 Malevil. No a dnes něco před 11...Máme za sebou oběd s klasickými steaky z mletého masa a za chvíli už nám zbývá běhání těch pater v mém budoucím hnízdečku. Tak mi přejte sílu. Jinak viděla jsem, že na Vás se blíží taky pěkní vítr, tak se držte, ať neodletíte. Paa M.

Škola volá!

Týden uběhl jak voda a já se zase přesvědčuji, abych napsala příspěvek do blogu. Začít-to je to nejhorší. Pak už to jde. No tedy,kde jsem to skončila..Byt v pondělí nebyl špatný. Prakticky skoro hned vedle řeky, ale nějak mě nechytl, takže to s tím moc nevidím. No uvidí se.
Úterý ráno škola. Šla jsem původně spíš jentak zkouknout volitelný předmět Studium literárních textů, ale skončilo to tak, že to mám zapsaný. Učí nás starší paní madame Braure, která nás má i na gramatiku, a tak jsem usoudila, že to bude užitečnější než francouzský turismus, což bylo rozhodnutí zcela spravné. Viz později. V hodině gramatiky jsem psala svůj první opravdový francouzský diktát. Když to madame Braure ohlásila, polilo mě horko, ale nakonec jsem nějak přežila, teda neviděla jsem svůj text zpět, ale dávalo to smysl a rozuměla jsem. Gramatickou správnost komentovat nebudu, protože proč sakra musí být francouzština fonetická a věci znějící úplně stejně se píšou naprosto jinak...No-přežila jsem to a po hodině se ji šla zeptat, jestli by mi nedoporučila nějak učebnici gramatiky k procvičení, že jsem nikdy blablabla...Reagovala moc příjemně a hned si to zapsala do svého malého notýsku. Taky jsem se seznámila s dvěma Američanky. Jedna je žena profesora tady na univerzitě. Ta na mě nijak dobrý dojem neudělala, přestože je těhotná působí dost namyšleně a nijak moc optimisticky. Druhá je holčina mého věku, ale nejbližší mi také nakonec není. Je to tišší tvor. Nemluvě o tom, že je tady v americké komunitě, což já rozhodně nehodlám. Šla jsem zařídit tělocvik. Víte kolik pater a kanceláří jsem proběhla? 3!Kvůli jedné kartičce. Ve třetím patře v nejschovanější kanceláři jsem zaplatila, o patro níž jsem dostala papír se zápisným a nakonec dole mi dali tu malou kartičku s razítkem, kam si můžu zapsat tolik sportů, kolik budu chtít. Vše jen za 15 euro. Francouzský systém je opravdu štědrý,kdo by to nebral! Hotovo a jela jsem moc spokojená dom. Po cestě jsem se ještě na stanici seznámila s Turkyní Suslaven, která v Deflu pracuje na francouzštině pro svoji doktorandskou práci v oblasti práva. O té ještě uslyšíte. Je moc milá. Vystoupila jsem na stanici Bergonie, kde Charlotte odhadovala, že zkratkou diagonálně by to mohlo být domu rychlejší a riskla to... Nebyla bych to já, aby po cestě nezačalo docela dooost pršet. Navíc sem ty ulice opravdu házela odhadem. No vyhodilo mě to docela o kus dál. Takže mám za sebou svoje první oficiální zabloudění. I když jsem pyšná na svůj orientační smysl. Furt jsem držela linii a slečna, které jsem se zeptala pro ujištění by mě poslala opravdu někam jinam. Domu jsem dorazila celkem dost promočená ale spokojená. No snad to příště půjde líp.
Ve středu mi škola začíná na 9. S mým přehozeným spaním docela útrup. První hodina s madame Cosson-něco jako naší třídní řekla bych. Není mi sympatická! Drží falešný úsměv celou hodinu a půl a přitom probírá, jak tvoříme hlásky v krku. No comment...Následují tři volné hodiny, protože tento týden nám ještě nezačala fonetika v laboratoři. Vyrazila jsem okouknout naší knihovnu. K dispozici je tam opravdu halda věcí. Já nakonec zakotvila u jedné knihy s gramatikou. Na začátku jsem si připadala dost podivně, protože jediní, kdo se v knihovně učili byly Číňané, ale nechala jsem to běžet s tím, že aspoň budu jediná Evropanka pilná jako oni. Ony tři hodiny byly přerušeny pauzou na oběd, kdy se tady snad všude zavírá. No Francouzi a jídlo. Okoukla jsem i místní kantýnu, ale nevěděla jsem, jak to tam chodí, a tak to zůstalo jen u koukaní a zjištění, že i tady mají kuřáckou zónu. No hrůza. Knížku jsem stihla skoro celou a vysvětlilo mi to pár záhad, na které jsem nepřišla gramaticky z mluvení. Už mám jedno pevné rozhodnutí- Vyhýbat se subjantivu, co jen můžu. Jsem si jistá, že většina vět půjde říct i bez něj. No prostě musí! V knihovně jsem se seznámila s dvěma kluky. Jeden Číňan, druhý Uzbegistán myslím. Nevěděla jsem, jestli já mluvím tak špatně gramaticky nebo oni se svými akcenty nerozumí normální francouzštině, ale dalo to fakt práci si rozumět. Pak už mě čekala jen testovací hodina s madame Cosson k ujištění, že ten turismus opravdu nechci. Naučila jsem se slovíčka typu noční hlídač a taky věci, pro které snad v češtině ani nemáme jméno. Madame Cosson měla první peripetie se studentem, ale ještě to celkem šlo. Dopoledne, když jsem u ní byla ohlásit své volitelné předměty, vypadala na chvíli příjemně, ale to jen opět hrála. Domů jsem se dostala pozdě odpoledne a strávila je klasicky na počítači.
Čtvrtek jedu do školy opět zase jen kvůli jedné hodině a to Civilizace. Vedle mě si sedá Nicole z Equadoru a skoro celou hodinu prokecáme. Profesorka vypadá moc sympaticky. Rozdělujeme se do dvojic. Já jsem s Nicole a vybíráme téma na prezentaci. Ona chtěla krásné umění a já politické strany. Skončily jsme u náboženství a prezentovat to máme už na začátku února. Po hodině jdu s Nicole poprvé jíst do kantýny. Spolu s jejími dvěma kamarádkami z Taiwanu. Jedna z nich je začátečník, a tak zase dochází na tu všudypřítomnou angličtinu. Oběd byl dobrý. Salát jako předkrm, hlavní jídlo maso se zeleninou a dezert. Vše za 2,85. Francouzský systém je prostě štědrý.Původně nás s Charlotte čekala prohlídka bytu, ale majitel neodevzdal klíče, takže jsme se vrátily domů. Daly si hezký odpolední spánek a pak večer vyrazily spolu s Camille opět k Jean-Marcovi a Danielle. Opět jsme nemohly najít pořádně cestu, tentokrát se ale nešlo ani zeptat, a tak jsme kroužily, volaly a kroužily. Nakonec přeci jen dorazily a strávily mooooc hezký večer.
Pátek je pro mě den školy. Začínám v 9 a končím ve 3. První je hodina s madame Cosson. Spustila v ní na jednoho studenta, že prý usíná a ona to vidí. On řekl, že jen koukal dolu do textu, a já osobně bych víc věřila jemu. Další hodina byla s mojí oblíbenou madame Braure a začala tím, že se nás zeptala, co je to zkratka LOL v angličtině a pak, jak a kde se používá. Nakonec si všechny odpovědi zapsala do svého zápisníčku. Zbytek hodiny nás bavila různými vtípky k zapamatování nových slovíček. Asi to jediné nás drželo při životě, protože hodina byla v amfiteátru s obrovskými okny, kde byla fakt hrozná zima. Na jaře to asi bude krásné,ale teď je to fakt děs. V pátek navíc znásobené přibližující se vichřicí. To však později. Pak nás čekal oběd, tak jsme rychle s Nicole naběhly do kantýny a dostaly jako hlavní jídlo obrovskou porci hranolek s kuřetem. Představte si, že i já jsem byla nacpaná! Jak říkám štědrý francouzský systém-není divu, že je v krizi. Utahování opasků snad ale přijde až potom, co odjedu. Po obědě naslédovala hodina...Jmenuje se to Compte-rendu a je to o tom, že nám profesorka dvakrát přečetla článek nahlas. My si dělali poznámky a potom dle něj musíme napsat referát o určeném počtu slov. Dost drsný. Nemám jiná slova, ale do budoucna je to asi opravdu užitečný. Ulehčuje to jen fakt, že profesorka je mladá, vtipná a snaží se pomoci, co může. Po škole jsem se vydala hurááá směrem k univerzitnímu bazénu, který mám zadarmo. Viz francouzský systém....Šly jsme spolu s Camille,byl zavřený. Už jsme se bály že nic, ale rozhodly jsme se vyrazit do městského. Trošku jsme podváděly, a tak mě vstup jako obyvatele Bordeaux stál jen 1,40 euro. Kdyby Praha měla tohle, v bazénu se asi nehneme. Nazpět jsme to vzaly přes Meriadeck, kde jsme nakoupily a rychle domů. Měla jsem za úkol dát dohromady dezert, protože byly pozvané tři sestřenice Desmond. Jablečná bábovka byla doplněna skvělým čokoládovým dortem, co holky přinesly. Všichni ho budete muset ochutnat, až budete tady...Holky neodjely zas tak pozdě. Vichřice už byla za rohem. Zní to děsivě, já to ale v závěru prospala. Nebyli jsme červená zóna. Jen oranžová, takže to celkem šlo.I když okenice bouchaly pravidelně.
Sobota byla dnem příjezdu rodičů. Po poledni vysvitlo sluníčko a rodiče vyzvedla Charlotte s Paulem na nádraží. Režim začíná. Myši už nebudou mít pré. Všechny tři holky jsme dostaly hezké bláznivé asijské kalhoty, však je uvidíte! Večer nebo lépe řečeno v noci jsme dokoukali konec seriálu Dexter. Paul byl jak malý chlapeček. Nemohl vydržet...
Neděle jsme opět vyspávali a po probuzení a seběhnutí dolu jsme objevili Jean-Marca a Danielle. Byli pozváni na oběd, protože tatínek měl den předtím narozeniny. Dokonce došlo i na debatu o politice a to ve skrze přátelském duchu, přestože naše smýšlení je v některých úhléch totálně odlišné. Den uběhl jak voda. Zastavil se ještě u nás Vinc s Mikym. Tudíž došlo na karetní hry, které jsem kráááásně vyhrávala. Večer skoro všichni brzy zalehly. Kromě nás samozřejmě, takže ráno jsem nebyla nijak čerstvá.
Pondělí a hodina o mediích. Francouzi prostě musejí být zaujatí. Neutrální média se zde skoro neznají. Hlavní událostí dneška je pak asi prohlídka bytu, který se asi stane mým domovem. Viz http://www.logic-immo.com/detail-location-39B18C94-B66D-ECC7-9BC7-3ED97F5F73F6.htm#39B18C94-B66D-ECC7-9BC7-3ED97F5F73F6
No nevím nevím. Je to rozhodnutí důležité či ne? Otvírám diskuzi. Ted už vám radši vložím tenhle nekonečný text na blog a půjdu přemýšlet. Mějte se tam v té daleké zemi hezky...M.

první perplexy..

Tak už jsem tady zase o několik dní déle a mám za sebou, myslím, první stesk nebo respektive kulturní šok. Jako nekuřák jsem tady dost v obležení nepřátelského tábora. Navíc když v Praze většina z Vás mých vyvolených nekouří. Snad kromě tebe Andreo..zase černá ovce no...Tady je to prostě všude a všichni. Takže teď už se opravdu těším do mého bytečku, který bude podléhat zcela mojim pravidlům. Tím můžu plynule navázat, kde jsem skončila. Ve středu odpoledne jsme tedy začly obvolávat další inzeráty a dost jich přibylo. Tento týden budeme mít napilno a snad vyberu.
Ve čtvrtek se klasicky nic moc nedělo, až večer jsme jeli na večeři k Jean-Marcovi a Daniele. Nejlepším kamarádům Charlottiných rodičů, které mám moc ráda. Je to takový naprosto pohodový pár, se kterými si jde hezky popovídat, přestože naše politické smýšlení je jiné. I když to bych asi nemohla mluvit skoro s celou Francií...Zde ekonomickému semináři zdar! Konečně jsem se taky zkontaktovala s Danou, kterou jsem poznala na programu s CIEE a která už je od podzima na erasmu v Bordeaux na Sciences-po, kam bych já chtěla na magistra. Lákala jsem ji na Obludárium bratří Formanů, které je teď shodou nahód v Bordeaux, ale nevyšlo to. Stejně jako s Charlotte, což byl původní plán.
Pátek mě čekal definitivní zápis. V noci na pátek jsem udělala definitivní rozhodnutí, že hodlám být příštích 8 měsíců zdravá a nehodlám se připojišťovat, což je tady ve Francii dost bežné. Na zápisu jsem ještě zjistila, jak vyřídit tělocvik na fakultě a kde se zeptat na sbor. Jinak celý pátek proběhl opět v klidném duchu. Paul dorazil domů asi o hodinu a půl dříve než Charlotte z orchestru, a tak jsem si hezky popovídali a začali vařit bez dovolení Charlotte. Ta se nakonec ani tolik netvářila. Jídlo sice nijak nepochválila, ale prošlo to. V pátek v noci jsem měla už výše zmíněnou krizi s cigaretami, kterou jsem s Charlotte v sobotu vyřešily a od té doby se moc snaží. Ach vy kuřáci...
Sobotu jsme vyspávaly( jak jinak). Já vstala definitivně těsně předtím, než Charlotte přivezla domů Camille z nádraží. Bylo už hezky odpoledne. Začala jsem číst Malevil od Merla, ke kterému se chystám hned po vašem updatu tady. Večer nás na osmou čekala narozeninová oslava bratrance Pierra za Bordeaux. Asi půl hodinky mimo. Ti, kdo ještě neví, Charlottina rodina je opravdu rozrostlá a drží pevně pospolu. Oslava byla překvapením a sešlo se něco přes 30 lidí nebo snad i víc. Takový mám dojem z toho nekonečného líbání na uvítanou. Zaplaťpánbůh byla tam i Camille, která sice zná rodinu o něco víc než já, ale přeci jenom taky ne dost. Trpěly jsme, vzpomínaly na jména a pospojovávaly vztahy společně za vysvětlivek Charlotte. Stejně se v tom ale nejde vyznat. Navrhla jsem proto Charlotte, aby se domluvila s ostatními z nejmladší generace rodiny a udělali mapičku nebo rodinnou příručku, podle které by se nové příchozí do rodiny orientovali. Bez ní, věřte mi, to nejde. Nutno ale říct, že to bylo příjemné. Byla tam hromada skvělého jídla a všichni spolu komunikovali bez ohledu na to, jak extravagantní kdo je. Od Nicole, což je hm...sestřenice Charlottina tatínka-učitelky angličtiny, jsem dostala knížku Jeana Giona s názvem Jean le Bleu, což je autobiografická kniha. Ohlásila jsem, že bych sice pomalu se slovníkem mohla rozumět, ale nechám si to raději na později, až z toho budu opravdu něco mít. Odjížděli jsme něco po jedné v noci a dostali jsme s sebou velkou výslužku, která nás živila ještě další den a půl bez vaření.
Něděle byla ale úúúúplně pohodová. Vyspat se až do....a pak trávit odpoledne a večer v klidu na gauči povídáním a sledováním filmů. Prostě idylka. No a od pondělka to začíná, což je dneska.
Ráno jsem se poprvé sama vydala do školy tramvají. Vybrala jsem peníze po cestě, koupila jízdenky a vyjela. Dojela jsem díky Charlottinému předstihu opravdu brzo. Došla jsem se podívat na nabídku tělocviku, což zatím vypadá mizerné, protože se mi všechno, co bych chtěla, s něčím kříží. Tak uvidíme no. Stejně jsem do školy dorazila o dobrou čtvrt hodinku dřív, což jak víte, je pro mě po ránu, hodno zlata. No čekala jsem a zatím pozorovala haldu Číňanů okolo. Když jsou takhle ve skupince, docela ten divný jazyk leze na nervy. Nemluvě o jejich výslovnosti ve francouzštině. Je horší rozumět jim než rodilým mluvčím. Budu si muset zvyknout a hlavně si furt opakovat, že to vlastně fakt mají těžké. Čekala mě první hodina. Volitelný předmět francouzská média. Rozumět nebylo těžké. Paní mluvila pomalu, zřetelně a nijak složitě. Jediná věc, která mě brzy dostala, byla, jak bere samozřejmě, že média berou stranu někoho a nejsou neutrální. To bere jako vskutku normální. Ať je to na jednu stranu či druhou. Říkala, že to pochází z historie. No nevím no. Ale nějak se mi to nelíbí. Né že bych považovala česká média za nějak strašně vyrovnaná, ale přeci jenom mi připadají neutrálnější. Sice víme o jejich tendencích ale aspoň se snaží. Tady, myslím, ani to ne. Další věc, na kterou si budu muset zvyknout nu. Po hodině jsem dojela zařídit tramvajenku. Už mám francouzské číslo i tramvajenku-fakt tady žiju! A prošla jsem se ulicí Svaté Kateřiny, což pro většinu z Vás, co to neví, je nejdelší ulice k nakupování v Evropě dlouhá 1,2 km. Maminko a Denisko, nesmějte se! Neprošla jsem ji celou. Tentokrát...Ne vážně, je to fakt namáhavé. Charlotte ale měla pravdu. Těm, co chybí hezké kozačky, vzhůru sem! Byla sem k u vytržení. Nechápu proč my v České republice musíme mít tak ošklivé. S přezkami všude. Budu muset jeden den vyrazit na vážné nakupování a ne jen pokukování. No a pak už prostě dom. Zase jsem se hrooozně rozepsala. Malevil nestíhám po půl mám sraz s Charlotte na Victoire u její školy. Jdem se podívat na byt, tak držte palce! Brzy naslyšenou!M.

První dny v Bordeaux

Tak už jsem tady, moment-musím to spočítat- pět dní. Návrat, kde jsem Vás nechala. Vlak přijel skoro úplně načas. Kebab jsem večer neměla, protože Charlotte uvařila. Vynahradila jsem si to ale den potom... Čekal na mě doma (tady jen malá poznámka, že to, že už používám slovo doma pro mě není nic velkého, protože to slovo moc necítím. Použiju to klidně i o hotelu. Prostě tam, kde mám věci.) ještě Paul, Camille a psisko Scully a kočka Lyloo...Asi poznáte, že tahle rodina je trochu postižena filmem. Už v noci jsme se na internetu podívali na nějaké byty, které Paul našel.
V sobotu jsem se konečně pořádně vyspala a celý den byl v poklidu. Charlotte se trochu učila a já s Paulem dojela na tříděný odpad. Šáhla jsem trochu na gramatiku, ale ne příliš. Začali jsme taky řešit mobil-vlastně sim-kartu, kterou Camille koupila a později v noci přinesla domů. Mám předplacenou kartu, protože jinak bych musela podepsat smlouvu na mimimálně rok a vychází to dost draze viz později. K večeři jsme si dali mnou milovaný kebab a večer přišel Vinc,Miky a Léti. Hráli jsme poker. Měla jsem štěstí začátečníka, docela jsem je dusila. Na druhou stranu oni zas trápili mě cigaretama, což je, myslím, horší. No budu tady trpět no. Už abych měla svůj byt! Neděle den hrůzy! Přestal jít internet! Je opravdu neuvěřitelné, jak jsem závislá. Navíc v tu nejhorší chvíli, kdy to jde. Nešel až do úterního večera a byla jsem opravdu šílená.
Pondělí- den testu! Něco po 9:15 jsem s Charlotte dorazila autem do školy. Rychle jsem běžela do amfiteátru, kde už se začínal psát test. První část byla na porozumění textu, který byl o fair trade obchodu. Jeho vývoji v Evropě a jeho organizacích. Dovedete si představit, jak mě to vyděsilo, když jsem nikdy v životě neměla hodinu francouzštiny a nepsala žádný test. Byla jsem spokojená, protože textu jsem docela dobře rozuměla. Paradoxně horší bylo odpovědět na otázky, protože tam bylo několikrát slovo, které jsem neznala. Tuhle část jsem, myslím, nějak přežila. Následovaly ještě další tři. V podstatě jsem takovýhle test psala jen jednou v životě v angličtině a teď to byla francouzština. Dost stresující, navíc nálada v amfiteátru nebyla nijak příjemná. Části testu byly ještě s poslechem a psaním. Psaní bylo asi nejhorší. Ale nějak jsem to přežila. Zbýval už jen pohovor. Volala jsem Charlotte,kde je, a ona samozřejmě zapomněla mobil v autě, takže jsem spadla do mnou nesnášené hlasovky. To vůbec musím vysvětlit. Nevím proč, ale ve Francii je zvyk záznamníku mnohem silnější. Všichni ho mají a je opravdu neobvyklé ho zrušit, i když já to asi udělám, protože mi to opravdu leze na nervy. Sice za vyzvednutí zprávy se ve Francii neplatí, ale stejně mi to přijde na nic. Mimojiné tlačím na Charlotte, ať ji zruší taky, protože se ji nehodlám neustále dovolávat tam a platit za to 55 centů. Ano! Opravdu je to tak drahý!Vlastně mě to přijde na stejně, jaky když volám z Vodafonu odsud k Vám, což mi připadá šílený. Nakonec dorazila a počkala se mnou na ustní část. Ta mě potěšila. V pokročilých jsem dostala 41 na 50. Paní byla opravdu překvapená, že jsem se nikdy neučila francouzsky. Neměla jsem asi mluvit o tom, že se bojím, jak jsem napsala ty písemné, dělala si poznámky do mé karty a buhví, jestli to neovlivnilo moji skupinu. Upozornila mě na to, že budu asi v nižší skupině, než opravdu jsem kvůli psaní. Teď můžu říct naštvaně, že se tak stalo! No ale postupně. Ustní tedy dopadlo skvěle. Dala mi složku s informacemi a formuláři. Podobnou jakou dostávali naši Amíci v CIEE. Vzpomínám tady na to hodně.Zbytek dne byl o prostudovávání té složky a nicnedělání.
V úterý Charlotte měla zkoušku z angličtiny ráno, a tak jsem vyspávala. Přišla něco po jedenácté ještě s Carole a Ismahane(to je arabské HOLČIČÍ jméno-já myslela,že bude kluk poprvé,když jsme šli za ní). Holky se učily demografii a já začala číst historii Francii...Nedostala jsem se dál než ke Gálům. V pět jsme měly prohlídku jednoho bytu, který se mi na fotkách moc líbil. V reálu jsme,ale zjistily, že to není ono. Pak jsme ještě prošly čtvtě u vody, hlavně Saint Michel, kde bych chtěla bydlet, jestli někde nevisí nabídky na pronajmutí bytu, jak to v Bordeaux bývá. Pár jsme jich našly ale ne moc a jelikož poprchávalo, daly jsme se na cestu domů. Po cestě jsme se ještě zastavily v jedné realitce. Máme domluvenou jednu prohlídku, ale je to šíleně snobský, tak uvidíme. Večer jsme koupili pizzu a všichni tři se podívali na první dvě epizody třetí série Dextera, s kterou na mě čekali celý podzim! Jak sladký. Nechápu, že to vydrželi. Konečně taky začal jít internet, a tak jsme prošli inzeráty a našli toho hromadu. Volat začneme dnes odpoledne.
NO a dnes středa. Něco po deváté jsme dojeli do DEFLE pro výsledky. Jsem v nejhorší skupině z pokročilých, ale mám tendenci napsat prozatimní, protože tam moc nehodlám zůstat. Od 10 do 11 s námi naše hlavní profesorka prošla rozvrh. Občas promluvili nějací spolužáci a opravdu to znělo, že jsem někde jinde. Po skončení orientace jsem se jí byla zeptat, jestli bych mohla vidět ten test nebo aspoň výsledky. Řekla jsem ji o průběhu ústní části. Nebyla vstřícná, řekla, že tedy potřebuju hodně psát, jinak by mě to zablokovalo.No uvidím příští týden. Neřekla jsem, že jsem nikdy nechodila na kurzy. Snad to její postoj změní. Ale jak mi Charlotte řekla, nemám to moc zmiňovat. Mohlo by to vypadat pyšně a to prý tady nemají rádi ještě víc než u nás v České republice. Tak nevím no. Jestli se ona spíš bojí nebo je to pravda. To si dost dobře nedovedu představit. Nemůže snad být hůře než u nás. Toť zatím vše. Charlotte má za chvíli zkoušku, já zůstanu sama doma a pokusím se chytit někoho z vás na skypu. Z Bordeaux Martina Cílková...

Poslední dny a odjezd

Tak akorát sedím v TGV. Je 22:09 a příjezd do Bordeaux mám v 23:18. Nutno říct, že den byl vyčerpávající. Čím se odjezd blížil víc a víc, uvědomovala jsem si, jak se mi bude po některých lidech (čí zvířátkách :-D ) stýskat. Loučení jsem nakonec celkem zvládla. Poslední tři dny byly tak rychlé, že jsem si to v podstatě asi ani neuvědomovala. Ve středu poslední klidné dopoledne s Vojtíškem a Dorinkou. To jsem si opravdu užila. Teda než přijela maminka a začlo obvyklé zkuhrání znásobené únavou všech. Následovaly moje poslední hodiny jako členky dětského sboru. Celkem jsem si je užila. Od některých věcí jsem se asi stejně neodprostila, ale snad to přijde časem. Nebyla bych to já, aby se mi nepovedlo malé faux pas,ale vcelku se to přežilo a povedlo. Na posledním koncertě před odjezdem do Francie zpívat Marseillaisu je, myslím, opravdu stylové. No znáte mě, ne?? Nutno dodat, že jsem se měla sejít s několika z Vás a zase jsem to klasicky nestihla...Omlouvám se, ale už jste asi na to zvyklí, pravidelně mi to odpouštíte a mnozí z Vás jsou v tomhle na vlas stejní.Večer jsem zakončila v kavárně Slavia s Luckou a dalšími, ta mě hezky podržela. Lucko, děkuju!
Čtvrtek byl snad jestě blaznivější. Od rána škola s některými vstkutku neočekávanými vývoji, které pěkně zapletly dnem. Pak sladký Matyášek s Vicky a Pepem. Naposled poslední klidný večer s rodiči u Malého Buddhy. Rodiče některé jídlo komentovali, jak také jinak , ale v závěru to bylo úspěšné. Tou dobou jsem vlastně ještě nebyla rozhodnutá, jestli budu něco psát či ne, nebyl ani čas na to myslet. No tak uvidíme, jak dlouho mi to vydrží.
Pátek už byla skrze šílény. Maminka bohužel měla termín svého vánočního dárku, a tak jsem jim musela oželet a během dne už mi několikrát chyběla. Není nad maminky, dovedou si poradit ve všech situacích. Nutno ale říct, že starší sestry je umí vcelku dobře zastoupit. Po srdceryvném rozloučení brzy ráno s maminkou a lehkém probuzení, jsem jestě vydala na Vyšehrad dozařídit věci, které jsem předtím tradičně nestihla. Bylo to také vcelku symbolické vyběhnout ten kopec za krasného jemného sněžení. Nazpět už jsem jela opět na černo, člověku to nedochází, když je zvyklý na kupon. Zde se ale žádný problém nekonal. Na Kavalírce jsem zaběhla ještě rychle nakoupit. Charlotte má smůlu. Medové pláty na medovník byly vyprodané. A pak už jsem rychle běžela domů. Čekal na mě hladový Cartosek. Já sama taky, i když Vá dopředu řeknu, že najíst jsem se nestačila. Lítala jsem, dobalovala poslední věci. Zavírala kufry sedíce na nich. A rychle jsem běžela s Cartoskem na procházku, kterou jsem mu slíbila. Odsud už se to pomalu motá. No nebudu Vás napínat. Dorazila jsem domu těsně předtím, než měla dorazit Deniska s dětmi, a nemůžu najít telefon...Byla jsem už předtím utahaná a dost vystreslá, tak si představte, jak lítám po bytě, prozváním se a nic. Mobil nikde. Vyzvání, ale není slyšet. Kontroluji i kus venku,kde jsem byla s Cartoskem a mohla jsem ho vytrousit. Pusto prázdno. No comment... Tohle se opravdu může povést snad jen mně. Byla jsem už úplně zoufalá. Nemluvě o tom, že Deniska mě měla vyzvedávat v celou a když jí volám, tak byla nedostupná. No prostě jsem byla opravdu někde...Skok. Deniska mě vyzvedla a uklidnila. Nějak jsem se srovnala se situací. Na letiště jsme dojeli včas. Zhltli jsem všichni něco z Mc Donalda a v podstatě za chvíli jsem letěla. Let byl klidný. JO ještě nutno říct, že můj kufr měl 25,5 kg. Slečna mě na to upozornila, já hodila smutný pohled, že odjíždím na 8 měsíců, tak mi to snad odpustí a ona na to dodala „Jestě nějaká historka?“ Vysvětlovat ji, že jsem právě bez mobila, jsem vzdala, ale ona mě stejně pustila. Let tedy klidný. Na letišti jsem přestup na popojezd na nádraží také zvládla a byla jsem na sebe pyšná, protože koupi lístku jsem na rozdíl od člověka přede mnou zvládla ve francouzštině. Pak jsem se vždy ještě ujíšťovala, že nastupuju správně. Po druhé jsem to neudělala a v metru vlezla na špatnou linku. Ven z ní jsem se protáhla zpět I S KUFRY!!! mezi turnikety a šla k tomu správnému. Lístek by mě už nepustil, ale černošský průvodčí věřil mému vysvětlení, že jsem udělalal betises...(pro francouzky nemluvící-blbovinu-ale to slovo si zapamatujte, určitě se u mě bude ještě opakovat a já už to znovu překládat nebudu...)
Tak jsem tedy dojela na nádraží. Musela jsem vylézt nechutně dlouhé schody s těma dvěma kufry. Nevím, jestli mimojiné kvůli tomu baretu, ale nějaký pán se mě zželel a pomohl mi. Něco po paté jsem byla na nádraží. Vlak byl v 19:51. Zima zima.Nuda nuda. Ještě, že jsem s sebou měla nějaké čtení plus tam bylo takové hromadné topení. Určitě se tomu říká nějak jinak, ale znáte mě a názvy v češtině. Zima byla od nohou, ale prostě se to přežilo. Byla tam halda dalších lidí, tak jsem si v té mizérii nepřipadala sama. Nebudu komentovat, že když jsem šla potom přímo na nástupiště, zjistila jsem, že tam asi byla jedna ještě další vytápěná čekárna. Nejsem si ale jistá, jsem ve Francii, a tak to také mohla být kuřárna. Zeptám se Charlotte a doufám v negativní odpověď, abych si nepřipadala tak hloupě...
No teď už jedu skoro 3 hodinky vlakem a za 30 minut jsem na místě. Hodlám přesvědčit Charlotte, ať mi najde nějaký v půlnoci otevřený kebab. Nejen, že mám šílený hlad, ale taky se na něj už 4 měsíce těším. Karolín, ten gyros na Ipaku jsem nevyzkoušela, ale jsem si jistá, že potom, co ho zkusíš tady v Bordeaux, tak už pak taky nebudeš chtít.
Zatím Vás všechny moc líbám. Miluju Vás a těším se na Vaší návštěvu za mnou...Pusu M.