První dny v Bordeaux

Tak už jsem tady, moment-musím to spočítat- pět dní. Návrat, kde jsem Vás nechala. Vlak přijel skoro úplně načas. Kebab jsem večer neměla, protože Charlotte uvařila. Vynahradila jsem si to ale den potom... Čekal na mě doma (tady jen malá poznámka, že to, že už používám slovo doma pro mě není nic velkého, protože to slovo moc necítím. Použiju to klidně i o hotelu. Prostě tam, kde mám věci.) ještě Paul, Camille a psisko Scully a kočka Lyloo...Asi poznáte, že tahle rodina je trochu postižena filmem. Už v noci jsme se na internetu podívali na nějaké byty, které Paul našel.
V sobotu jsem se konečně pořádně vyspala a celý den byl v poklidu. Charlotte se trochu učila a já s Paulem dojela na tříděný odpad. Šáhla jsem trochu na gramatiku, ale ne příliš. Začali jsme taky řešit mobil-vlastně sim-kartu, kterou Camille koupila a později v noci přinesla domů. Mám předplacenou kartu, protože jinak bych musela podepsat smlouvu na mimimálně rok a vychází to dost draze viz později. K večeři jsme si dali mnou milovaný kebab a večer přišel Vinc,Miky a Léti. Hráli jsme poker. Měla jsem štěstí začátečníka, docela jsem je dusila. Na druhou stranu oni zas trápili mě cigaretama, což je, myslím, horší. No budu tady trpět no. Už abych měla svůj byt! Neděle den hrůzy! Přestal jít internet! Je opravdu neuvěřitelné, jak jsem závislá. Navíc v tu nejhorší chvíli, kdy to jde. Nešel až do úterního večera a byla jsem opravdu šílená.
Pondělí- den testu! Něco po 9:15 jsem s Charlotte dorazila autem do školy. Rychle jsem běžela do amfiteátru, kde už se začínal psát test. První část byla na porozumění textu, který byl o fair trade obchodu. Jeho vývoji v Evropě a jeho organizacích. Dovedete si představit, jak mě to vyděsilo, když jsem nikdy v životě neměla hodinu francouzštiny a nepsala žádný test. Byla jsem spokojená, protože textu jsem docela dobře rozuměla. Paradoxně horší bylo odpovědět na otázky, protože tam bylo několikrát slovo, které jsem neznala. Tuhle část jsem, myslím, nějak přežila. Následovaly ještě další tři. V podstatě jsem takovýhle test psala jen jednou v životě v angličtině a teď to byla francouzština. Dost stresující, navíc nálada v amfiteátru nebyla nijak příjemná. Části testu byly ještě s poslechem a psaním. Psaní bylo asi nejhorší. Ale nějak jsem to přežila. Zbýval už jen pohovor. Volala jsem Charlotte,kde je, a ona samozřejmě zapomněla mobil v autě, takže jsem spadla do mnou nesnášené hlasovky. To vůbec musím vysvětlit. Nevím proč, ale ve Francii je zvyk záznamníku mnohem silnější. Všichni ho mají a je opravdu neobvyklé ho zrušit, i když já to asi udělám, protože mi to opravdu leze na nervy. Sice za vyzvednutí zprávy se ve Francii neplatí, ale stejně mi to přijde na nic. Mimojiné tlačím na Charlotte, ať ji zruší taky, protože se ji nehodlám neustále dovolávat tam a platit za to 55 centů. Ano! Opravdu je to tak drahý!Vlastně mě to přijde na stejně, jaky když volám z Vodafonu odsud k Vám, což mi připadá šílený. Nakonec dorazila a počkala se mnou na ustní část. Ta mě potěšila. V pokročilých jsem dostala 41 na 50. Paní byla opravdu překvapená, že jsem se nikdy neučila francouzsky. Neměla jsem asi mluvit o tom, že se bojím, jak jsem napsala ty písemné, dělala si poznámky do mé karty a buhví, jestli to neovlivnilo moji skupinu. Upozornila mě na to, že budu asi v nižší skupině, než opravdu jsem kvůli psaní. Teď můžu říct naštvaně, že se tak stalo! No ale postupně. Ustní tedy dopadlo skvěle. Dala mi složku s informacemi a formuláři. Podobnou jakou dostávali naši Amíci v CIEE. Vzpomínám tady na to hodně.Zbytek dne byl o prostudovávání té složky a nicnedělání.
V úterý Charlotte měla zkoušku z angličtiny ráno, a tak jsem vyspávala. Přišla něco po jedenácté ještě s Carole a Ismahane(to je arabské HOLČIČÍ jméno-já myslela,že bude kluk poprvé,když jsme šli za ní). Holky se učily demografii a já začala číst historii Francii...Nedostala jsem se dál než ke Gálům. V pět jsme měly prohlídku jednoho bytu, který se mi na fotkách moc líbil. V reálu jsme,ale zjistily, že to není ono. Pak jsme ještě prošly čtvtě u vody, hlavně Saint Michel, kde bych chtěla bydlet, jestli někde nevisí nabídky na pronajmutí bytu, jak to v Bordeaux bývá. Pár jsme jich našly ale ne moc a jelikož poprchávalo, daly jsme se na cestu domů. Po cestě jsme se ještě zastavily v jedné realitce. Máme domluvenou jednu prohlídku, ale je to šíleně snobský, tak uvidíme. Večer jsme koupili pizzu a všichni tři se podívali na první dvě epizody třetí série Dextera, s kterou na mě čekali celý podzim! Jak sladký. Nechápu, že to vydrželi. Konečně taky začal jít internet, a tak jsme prošli inzeráty a našli toho hromadu. Volat začneme dnes odpoledne.
NO a dnes středa. Něco po deváté jsme dojeli do DEFLE pro výsledky. Jsem v nejhorší skupině z pokročilých, ale mám tendenci napsat prozatimní, protože tam moc nehodlám zůstat. Od 10 do 11 s námi naše hlavní profesorka prošla rozvrh. Občas promluvili nějací spolužáci a opravdu to znělo, že jsem někde jinde. Po skončení orientace jsem se jí byla zeptat, jestli bych mohla vidět ten test nebo aspoň výsledky. Řekla jsem ji o průběhu ústní části. Nebyla vstřícná, řekla, že tedy potřebuju hodně psát, jinak by mě to zablokovalo.No uvidím příští týden. Neřekla jsem, že jsem nikdy nechodila na kurzy. Snad to její postoj změní. Ale jak mi Charlotte řekla, nemám to moc zmiňovat. Mohlo by to vypadat pyšně a to prý tady nemají rádi ještě víc než u nás v České republice. Tak nevím no. Jestli se ona spíš bojí nebo je to pravda. To si dost dobře nedovedu představit. Nemůže snad být hůře než u nás. Toť zatím vše. Charlotte má za chvíli zkoušku, já zůstanu sama doma a pokusím se chytit někoho z vás na skypu. Z Bordeaux Martina Cílková...