Marseille všech tváří

Večer nás čekal přejezd autobusem do Marseille, kde nás od ulice na poslední chvíli zachránil Pierre. Nutno říct pro starostlivé rodiče a starší sestry, že kdybychom ubytování neměly, zůstaly bysme déle u Saada. Z měst fontán do města špíny či Arabů, jak se Marseille přezdívá, nám to trvalo asi 30 minut. Následoval rychlý přejezd metrem a pak už k večeři pizza se všemi obyvately bytu, třemi studenty geologie. Honzík musel ten večer trochu škytat, protože navíc ještě jedna z nich míří k archeologii...Byt nebyl v centru, ale zase ne zas tak daleko, takže nás příštích pět dní každý den čekal pochod 25 minut tam a zpět. Rána- tedy spíše dopoledne byla klidná, protože jsme doma byly samy. První den jsme důkladně prošly Staré Město, které je kouzelné a rozhodně ne nijak špinavé. Upozorňuji zde na fotku starého pána čítající si noviny před jeho malým knihkupectvím, který je prý legendou Marseille. Velká katedrála se taky nezapře, ale my Češi nebo aspoň rozhodně Pražáci jí asi tak pohnutí nebudeme. Pro muzikanty kuk na pistole varhan, které jsou vystrčeny do prostoru a já neznám odpověď proč???
Po té dlouhé procházce se nešlo usadit v přístavu, kde se událo nejpodivnějších 20 minut našeho výletu. Sedíme si tamtak, po klidně požíráme krabí tyčinky... Pak nás čeká moc milý asi 5 minutový rozhovor s párem, kde poprvé a naposledy uslyšíme opravdový marseillský přízvuk. Kromě této překážky v porozumění ještě překážel fakt, že slečna mluvila tak rychle, že už mi nikdo v životě nemůže říct, že mluvím nejrychleji. Kam se hrabe Pepe...Pár odcházel s milým upozorněním, ať na sebe dáváme pozor, za což jsme poděkovaly a rozhodně nebraly vážně. Okolo nás projiždí malý vozíček s arabským tuaregem a Anna rychle vyráží nám ho trochu koupit. Já se ani nenaděju a přichází ke mně asi 30 letý přislizlý Arab a ptá se mě na jméno. Nutno upozornit, že jsem byla oděna zcela nevinně! Ani můj proslavený dekolt jsem neměla. Já reaguji zcela minimálně a odmítám mu jméno říct. V tom se otáčí náš mimoň Anna a oslovuje mě jménem s otázkou na něco s čajem. Jméno už tedy ví a pokračuje s otravováním. Já se jen modlím, ať už je Anna zpět. Nebaví mě ho odrážet. Anna doraží, velice rychle pochopí, a tak se po chvilince zvedáme a popocházíme. Původní plán zcela odejít je však narušen idylickou situací. Saxofonista sedicí na zídce přístavu, v pozadí za ním historická Marseille- hrající jazz a hned pod námi u vody na kamenech zamilovaný pár. No prostě nepředstavitelné. Zůstaly jsme tam tedy ještě pěknou chvilku.
Další den byl český. V Bordeaux jsem do té doby nepotkala jediného Čecha turistu, ale to když jsme vyšlapaly kopec ke známemu kostelu, narazila jsem hned na více. Jedno auto z Hradce a pak celý autobus bůhví odkud. Bylo to zvláštní promluvit najednou česky. Ta čeština není co bývala, i když se snažím. Prostě člověk žije v jiném jazyce. Navečer jsme se pak stavily v arabské čajovně a prošly nádhernou čtvrtí- Cours Julien, kde každý dům, kde je většinou restaurace, je různě pomalován. Tak tady bych žít klidně mohla.
Nejhezčí den v Marseille byl asi ten poslední, kdy jsme se vydaly na ostrov hned vedle Marseille. Původně v domnění, že není nijak veliký a v pochybách, jestli to za těch 10 euro opravdu stojí. Stálo. Strávily jsme tam úžasných 7 hodin a nafotily nespočet fotek. Ostrov se jmenuje Frioul a je hned vedle slavného ostrovíčku If známem díky Monte Christu, kde bývalo opravdu vězení. Náš ostrov je přírodní rezervace složená z 4 pospojovaných ostrovů s chráněnými ptáky a to naprosto všude. To by mohlo být zcela idylické nebýt mnou. Nebyla bych to já, abych, když procházíme okolo ptáka, který na nás dělá zvuky a zní to, jakoby si s námi povídal, nezačala odpovídat. Vše vypadá legračně až do chvíle, kdy se pták zvedne a začne na nás ze shora nalétat. Rozběhneme se, ale já sebou samozřejmě seknu, a milý ptáček nám pokračuje. Anna běží dál! Potvora. No zaplaťpánbůh mám brzy chytrý nápad odmotat šálu z krku a zamávat na něj. Až na popáté se mi to povede a on konečně přestává nalétavat. Srdce mi bušelo jak o závod a pěknou chvilku mi trvalo, než jsme se uklidnila. Pokračovaly jsme, já zkusila teplotu vody, která taaaak hrozně lákala ke koupání. Duben je prostě duben všude i ve Středomoří. Hned vedle byly trosky nemocnice, která zde byla postavena v 19.století pro karanténu lodí, které připlouvaly do Marseille. Prošly jsme ostrov opravdu skrz na skrz a když jsme byly na opačné straně opuštěné z množstvím menších domů, jestli to tak jde nazvat. Tato část ostrova kdysi sloužila částěčně jako obranná základna, protože máte výhled daleko do dálky. Tak jinak už dost vystresovaná ptáky s Annou opět zažíváme jeden nálet ptáka, tentokrát jsem ho, přísáhám, opravdu neprovokovala. Můj respekt už byl dost vybudovaný a na osamocené části nešlo nemyslet na Hitchockovi Ptáky. Zbytek cesty jsme urychlily a pak už nazpět do Marseille lodí Edmond Dantes. Dorazily jsme na 7 a zkusily sehnat lístky na koncert v Opeře. Úspěšně za 8 euro jako v Bordeaux, ale tentokrát více nahoru. Teď si uvědomuju, že vubec nevím, jestli jsem na blog psala moje a Annino navštěvení Opery v Bordeaux. Jednou opereta a podruhé balet. No nic. Tentokrát to bylo Verdiho Requiem. Nevím proč. Obsazení bylo sice dle programu naprosto hvězdně, ale se mnou to skoro nic neudělalo. Spíš naopak, tak nevím, jestli už hluchnu. Navštívily jsme taky krátce schůzku místní skupiny Couchsurfingu, což bylo milé, ale díky našemu zpozdění ne tak snadné se zapojit, a tak jsme brzy zmizely domů. Druhý nás čekal velký přejezd.
Původní plán nevyšel, vstaly jsme dost pozdě a vypakovat se trvalo. Došli jsme pěšky až na autobusové nádraží a autobusem přejely do Aix-en-Provence. Tam nás čekala muzea. Viděli jsme dvě a obě byla výborná. Jedno věnované vlivu Cezanna na Picassa, které bylo interaktivně pojato, a tak jsme zase o něco chytřejší. Pak už nás konečně dohnal Saad, pozval nás do kavárny a posléze se s námi vydal poprvé jako turista po Aix. Cíl dům Cezanna. Výklad ve fj bez ohledu na nás, ale stíhala jsem, na což jsem byla dost pyšná. Na konci krásná projekce v salonu na zdi s přelívaním barev a prolínáním obrazů. Jediné ALE byla děsivá bouřka, která spustila. Dlouho jsem něco takového nezažila. Naposledy asi před 4 lety. A pak už cesta směrem do Nice... Jukněte na fotky...Pusu M.

http://www.facebook.com/album.php?aid=76095&id=675603977&l=deb39901ff
http://www.facebook.com/album.php?aid=76082&id=675603977&l=e8e4a26487

A jedeme na cesty...

Taaaaak. Uběhlo šíleně času a vody od té doby, co jsem Vám psala, že mám trochu problémy nalézat správně písmenka s háčky na klávesnici. Nutno však podotknout, že s francouzskými akcenty na tom nejsem o mnoho lépe. Stydím se a hambím, jak nám kdysi v Kuhňáku Bednárik říkal v Japonsku. Proběhlo velké množství věcí, které si už určitě ani nepamatuju, a tak prostě začnu u toho, co teď vyprávím i všude tady- mojem dobružném výletu po jižní Francii.
Stalo se tak, že Anna už nějakou dobu zmiňovala, že bychom mohli jet do Nice, kde její rodina má dům. Nabídka byla zopakována několikrát pro mě i pro Charlotte, ale furt jsem se k tomu nějak neměly. No a najednou prázdniny byly skoro před námi, Charlottiná fakulta stále zablokovaná, a tak se nevědělo, co se bude dít. Týden před začátkem prázdnin u mě Anna spala a pojaly jsme ten bláznivý nápad- jih Francie minimálně na týden a brzy vyplynulo, že vlakem to nepůjde, a tak jsme začaly hledat pomoci spolujízdy. Nakonec tedy všechny dlouhé přesuny byly pomocí auta sdíleného s někým. Nechtěly jsme vidět jen Nice, které jen nejdále, ale volba padla i na Montpellier, Aix-en-Provence a Marseille, které jsou po cestě. A jak s ubytováním tam??? Pustily jsme se tentokrát do dobrodružství, o kterém jsem ale slyšela mnoho dobrého- Couchsurfingu! Je to nezisková organizace (na internetu je přihlášeno více než milión uživatelů), pomocí které jde najít ubytování zadarmo po celém světě. Bydlíte u lidí doma, kteří vás nechávají přespat u nich na gauči či v pokoji pro hosty. Síť je velmi komplikovaná a bezpečná- no koukněte sami na www.couchsurfing.com
NO tak tedy došlo na sobotu ráno, něco před 9 jsem vyrazila z domova s kabelkou a malým příručním kufrem narvaným až po okraj. Odjezd z Bordeaux v 9 směr Toulouse s mladým párem studentů. V Toulouse nás čekalo metro a přejezd na nádraží odkud jelo naše další spojení. Nějakou dobu jsme si počkaly, ale nakonec přece po 13.30 jsme vyrazily do Aix-en-Provence. Druhá cesta byla příjemnější, mladá holčina z Bayonnu přesouvající na stáž a s ní její malá kočička. Jediný problém byl s GPS, která nás bohužel navedla trochu jinam, a tak po výstupu jsme musely popojet drahým autobusovým spojením do centra. Pak už jsme čekaly na hlavní třídě Cours Mirabeau až dorazí náš hostitel. Nutno říct, že to byl docela adrenalín. Čekáte a koukáte okolo sebe, kde se blíží s přátelským úsměvem k vám. Saad dorazil ještě s dalším couchsurferem, který s námi zůstal onu noc. Byla to legrace, protože pro všechny to bylo poprvé a moc příjemné. K večeři ohromně uspěl můj lososový tatarák a pak už jen povídání. Druhý den jsme se na naléhaní Anny vydaly do Arlés- města Van Gogha. Bohužel nám to dost propršelo, a tak jsou některé fotky trošku smutnější. Ale městěčko je to moc hezké a v době Velikonoc opravdu živé. Konala se corrida, na kterou jsme se my nemohly vydat a později z fotek jsem to velmi ocenila. Nemyslím si, že na tom mám žaludek. Nemocnice, kde skončilo slavné ucho, je moc idylická. Nedivím se, že květiny jsou modelem...
Náš první den byl úspěšné zakončen a čekal nás večer ještě víc plný povídání a hlavně doporučení spousty dobrých filmů a seriálu, takže jsem druhý den odjížděla s počítačem naaaaprosto narvaným. Mimo to jsme taky díky Saadovi získaly velkou touhu navštívit Maroko, která byla ale brzy přibržděna upozorněním, že v tuhle chvíli pro holky to není úplně nejbezpečnější, takže si asi budeme muset počkat. Jinak jsme si všichni hezky postěžovali na radikální větve náboženstvích a vůbec jsme si opravdu užili společný čas. Druhý den nás čekalo centrum Aix-en-Provence ale jako Velikonoční pondělí nám zbylo jen si všechno projít. Aix je město Cézanna, a tak nás neminul jeho ateliér, kde by, myslím, mnozí z vás mojí drazí mohli bydlet...

Ano, ano- pochopili jste to správně, bude to alespoň trošičku na pokračování...

Fotky z této části viz zde:
http://www.www.facebook.com/album.php?aid=76073&id=675603977&l=4231cc1f62
http://www.www.facebook.com/album.php?aid=76074&id=675603977&l=964f373f4b

Jeden zbyteček velké lenosti

Přidávám jen malý kus příběhu jednoho měsíce, ke kterému jsem se nikdy nedokopala...

Tak už zas víc jak týden za mnou a já se opět dokopávám k napsání na blog. Vrátím se ještě krátce k neděli, kde jsem po večeři v obýváku měla menší zachvátek. Na večeři byla pozvaná dcera tatínkova kamaráda a jak pak tak diskutujeme, vyleze z ní, že je stoupencem směru „ solidárnosti“. To by ještě šlo. Po chvíli hlubší debaty z toho vlastně vylézá názor, že někdo má právo říct někomu, kdo je bohatý, že by měl určitý podíl svého majetku podělit s ostatními. Začalo pro mě přituhovat. Argumentovala jsem, že chápu, že Bill Gatesovi nic neudělá zmizení jednoho procenta, ale jak by hodně podobných stoupenců řeklo, je mu nic neudělá ani ztráta 99% a podržení jen jednoho procenta. Zkrátka a dobře, pro mě neexistuje nikdo, kdo má tohle právo. Skončilo by to zase jako za komunismu. Pondělí po prázdninách začala testem z ortografického přepisu, zaplať pánbůh slova vynechaná v testu nebyly tak těžká, a tak jsem o týden později obdržela celých 17 bodů z 20. Anna potvůrka ještě o půl bodu víc...Jinak se pondělí ničím nelišilo.
V úterý mě čekalo tancovaní, nikdy z cizinců nedorazil a já jsem se navíc předtím nenajedla, takže jsem se cítila opravdu divně. Dělali jsme hodně věci na nohy, což jsem pak další tři dny cítila. Večer byl nejdůležitější sbor. Sbormistr přinesl noty na smíšenou úpravu Prší( asi ještě z jejich pobytu v Čechách před 4 roky). Verze to zároveň byla i jiná- staroslovenská. Text jsem neznala. Požádal mě ho před všemi přečíst a přeložit. Jak mám rozlišit nuanci mezi prší a leje??? Prostě prší hodně no...Nemůžu si dělat život ještě složitější. Pak mě neustále žádal korigovat jejich výslovnost. Obecně nebyla špatná, jen to R u některých zní tak trochu rusky...Po zkoušce jsem ho také požádala, jestli nezná nějaký jiný dobrý sbor, protože opravdu cítím, jak člověk vychází z formy. Dal mi číslo na někoho, kdo vede malý komorní soubor, ale už to asi vzdám, protože i jak on poznamenal, jsme už skoro na konci roku. Nabídl mi pak zpívat ve sboru katedrály, který vede, s tím že ale to není stejná úroveň. Tedy jak Charlotte ráda poznamenává- zpívající důchodci...
Středu jsem dostala výsledek z mojeho prvního testu- toho,který jsem psala před prázdninami z Civilizace na politické strany a odbory. Dostala jsem 19,5 na 20 kvůli tomu, že jsem nenapsala v jedné otázce slovo stávka. Měla jsem tam manifestace, demonstrace a všechno jiné, ale to holt tady ve Francii není to samé. Tak takhle daleko jsem se před 3 týdny dostala a ani o řádku víc. Nějak se prostě nemůžu dokopat. Ve třech týdnech se toho mnoho událo. Samozřejmě si to pořádně nepamatuji, a tak to tedy zkrátím a vezmu to od konce. Poslední víkend byl původně naplánovaný mimo Bordeaux. Měly jsme vyjet na oslavu narozenin Johanny do Pyrenejí. Já kvůli tomu i odmítla jet se sborem na koncert. Všechno dopadlo ale úplně jinak. Charlotte v sobotu ráno dostala menstruaci doprovázenou zvracením a křečemi, takže bylo po výletu. Zůstaly jsme celý den doma. Začala jsem proto rychle zařizovat koncert a nakonec se mi podařilo odjet v neděli v poledne s Alexim(sbormistrem),Sarah a Johanne autem do městečka Nerac. Dorazili jsme dříve než ostatní, takže jsme trochu prošli městečko, které je kouzelné a něco i zblajzli. Na samotný koncert dorazilo malinko lidí, oproti dnu předtím, kdy prý měli lidí hodně. Program byl dlouhý, já si s nima zazpívala jen věci, co znám, tedy minimum. Vyfasovala jsem i jejich kostým, což jsou různě barevné košile s dlouhou černou sukní pro holky. Mám fuschisiovou- oranžové jsem se zaplať pán bůh ubránila oproti časem v Kuhňáku. Koncert se mi líbil. Byl vtipný a s energií. Zvukově zněl taky celkem dobře. Ze sopránů nikdo moc nelezl, což bylo podivuhodné. Občas se ozývalo lehké vibrato Jeanne(ta je na konzervatoři). Ale celkově to vyznívalo dobře. Jinak Jeanne a Heléné jsou sestry. Jedna dělá zpěv a piano, druhá cello a čínštinu na univerzitě Bordeaux 3 a obě jsou moc sympatické. Trochu střeštěné ale opravdu moc milé. V pauze se venku tančil folklórní tanec. Bála jsem se, že bude těžký, a tak jsem se nepřidala, ale opak byl pravdou, a tak už se těším na příště. Po koncertě jsem odjížděla opět s Alexim, Sarah a tentokrát David- Angličanem, který je tady na Erasmu.

No tak aspoň tuhle část a teď už velký skok...

Prázdniny jen pro chřipku..., rodiče a update do dneška...

Tedy čeká mě dodatek k minulému týdnu.... První demontrace v mém životě. Ohlášený začátek na 6 hodinu francouzsky nevyšel. Kupuji kebab k zahnání hladu a čekáme s Charlotte, co se bude dít. Potkáváme kamarádku Marine, která je na právech a tentokrát i oni manifestují. Jak jsme si vysvětlili, tendencí spíše pravicová Práva už toho mají také dost, to už něco ukazuje. Stejně jako rektor Bordeaux II jak mi Charlotte oznamuje. Dav se hýbe minimálně po 15 minutovém zpozdění, což je tady doba slušnosti přijít pozdě. Hýbe se velký dav lidí z Victoire a čeká nás okruh přes Quinconces skrz Rue Sainte Catherine až zpět sem. Jsme v plném rozhovoru o rozdílech s ČR a také samozřejmě důvodech, proč se demonstruje. Už minulý rok přišla reforma proti které protestovali studenti. V onu chvíli jen oni. Ve Francii se učitelem můžete stát po tom, co po bakaláři absolvujete speciální dvouletou školu, na kterou musíte udělat poměrně těžké zkoušky. Neexistují zde pedagogické fakulty. V rámci sjednocování s EU dochází ke změně, kde musíte mít Mgr/Ing. a pak onen ústav. Tedy vlastně stejně jak u nás. Studenti protestují, protože k profesi učitele tedy bude potřeba minimálně 7 let studií...Probírala jsem to druhý den s Annou, ve Švédsku je to stejně jako u nás, tady zkrátka chybí čistě pedagogické fakulty...Tento důvod demonstrace jsem tedy brala na půl. Další už však plně. Sarkozy svázal více ruce doktorandům a výzkumníkům pomocí ústavu, který je bude hlídat a určovat rok od roku, v jaké oblasti se teď bude zkoumat. Prostě do budoucna výzkum bez jistoty kontinuity. Teď však hlavní perla-peníze dostanou výzkumníci jen, když něco najdou. Tak však výzkum nefunguje...Už jen naprosto nakonec- reformy školství nebyly vůbec konzultovány s výzkumníky, které dělají přesně projekty odpovídající potřebám. Vláda si prostě poradila sama. Teď však pryč od idyličnosti demonstrace. Během celé její doby bylo rozdáno nespočet letáku levicových stran. Ty jsem se zájmem přijala a jen, co bude klid, chystám se je přečíst. Vždy je dobré vědět názory druhé strany. Demonstrace je celkem poklidná a mě dlouhou dobu vůbec nevadí. V jednu chvíli však u Gambetty( velké náměstí v Bordeaux) spustí několik dělobuchů. Ty já hrozně nesnáším. Bojím se jich. V tu chvíli se tedy má nálada naprosto pokazila a dokonce už se nikdy nedostala zpět. Z počátku jsem byla jak na trní, pak už jsem se trochu uklidnila. Prošli jsme tedy velký kus města a vraceli se ulicí Svaté Kateřiny. Do megafonu vyřvávala hesla dvě holky a jak Charlotte poznamenala, zaplať pánbůh jsem neviděla dobře nálepku, z jaké strany byly. Už téměř před koncem jsme se odpojily a Charlotte mi šla kus ukázat jak na sbor...Začínal mi v 8 hodin v budově konzervatoře( ta zde není klasickou střední školou jako v Čechách). Dorazila jsem, na recepci se zeptala, kde zkouší onen sbor a vzhůru do zkušebny. Před ní stál hlouček lidí, kde jsem se zeptala a kde se mě ujala Stella, která mi odpovídala na mail. Zkouška začala klasicky z určitým zpožděním a už při rozezpívání bylo slyšet, že sbor to špatný opravdu není. Sama Stella zpívá opravdu dobře. Lehký a ohebný hlas. Je jí 24 a studuje na konzervatoři klavír. Vedle mě, myslím, Jenna- hlas poměrně dost hutný. Technicky o něco horší. Nedivila bych se, kdyby studovala zpěv. Sbormistr je mladý a hlavně předzpívává. Po rozezpívání jsme začali- světe div se- s Petrem Ebenem. Pobavilo mě, že si hodně lidí myslelo, že je Angličan. Na zkoušce nás bylo asi 30. Mužské hlasy asi 12. Nejvíce klasicky sopránů. Po Ebenovi následoval nějaký anglický madrigal, kde mimojiné Stella a Jenna vedle mě poznamenaly, že dobře čtu z not. Konec byl se zpěvným spirituálem. Na konci solový soprán C3, rozdělení spíše, kdo chce...Zatím jsem se neprojevila, ale znáte mě...Po zkoušce jsem lehce mluvila se sbormistrem, který se mě mimojiné zeptal,jestli jsem s jejich levelem spokojená. Udělalo mi to radost. Pak také se Stellou. Ohledně soutěže na konci května v Tours. Jestli bych chtěla jet a stihnu se naučit 18 minut zpaměti. Odpověd jasná, teď jen počkat, jestli bude místo. Po zkoušce spokojená a nabitá, po nábřeží jsem si to šlapala domů a volala nadšeně s Charlotte. Bylo už skoro 11.
Středu, čtvrtek a pátek si zpětně už tak dobře nepamatuju, shrnu tedy hlavní body. Anně bylo špatně, ve čtvrtek nastoupila do nemocnice a později mi napsala, že byla operovaná. Ve škole jsem strávila čas s Reynou. Mexičankou. Už jsem o ní, myslím, psala. Její přítel je v týdnu mimo Bordeaux, tak jsem dávala tipy jak se zabavit. Půjde asi se mnou taky tancovat. Jinak evidentně ji potěšila moje otevřenost ve vztahu s Charlotte, hned pookřála a vylezlo z ní, že přítel je její první. V Mexiku je homosexuální vztah nahlížen dost nelibě, byla zamilovaná do slečny, ale rodina a přátelé to nepřijali. V pátek se nám konečně podařilo naplánovat sraz s Danou. Jedinou Českou, kterou znám v Bordeaux. Dorazila ke mně domu něco po 7 a prokecali jsme to všechno až do 10. Tipy, triky a také poslední půl rok, co jsme se neviděly. Když jsme pak něco po desáté odcházeli ode mě a povídali si česky na ulici, bylo to pro mě opravdu divný. Přeci jenom jsem česky na ulici v Bordeaux v životě nemluvila, teda kromě toho, co jsme tady byli se sborem. Dorazila jsem plně naložená věcmi k Charlotte a bez toho, že bych to očekávala, zůstala jsem tam dalších šest dní. Charlotte zkolila totální chřipka. Tři a půl dne v podstatě naprosto prospala.
Měla jsem prázdniny, takže mě to netrápilo. Čas uběhl jak voda. Já skoro nic neudělala. Poslala jsem jen nějaké práce na konec semestru v Čechách. Ty, díky mým překlepům, které Charlottiný počítač neopravuje, nedopadly nijak dobře. Byla jsem dost zklamaná.
Od čtvrtka následoval bláznivý týden s rodiči. 24 hodin na 24 hodin s nimi a mezi francouzštinou a češtinou. Ale nakonec jsme si to, myslím, v celku užili. Pro ty, co nejsou na facebooku odkaz na fotky http://www.facebook.com/album.php?aid=64609&id=675603977&l=5ca3a Čas jsme strávili v Bordeaux- procházky všude i kde jsem v životě nebyla. Dva výlety mimo. Jedno do Arcachonu a pak na Dune de Pyla, druhá na venkov okolo a rodné město Charlottiné maminky Créon. Nepočítám pak 3 skvěle strávené večery u Charlottiných rodičů a hromadu menších událostí. Maminka se zamilovala do kočky Lyloo a taky Paula. Tatínek měl zas burzu... No a ve čtvrtek ráno v 10:30 to vše skončilo. Posazeni na vlak do Paříže, vrátila jsem se do svého francouzského života. Konečně jsem se dokopala udělat si účet a přehlásit elektřinu.
Pátek jsme strávily krásné odpoledne s Annou. Nejdřív u mě- probraly jsme toho zase hromadu a pak vyrazily skrz město na nábřeží. Jak Charlote později poznamenala, Anna zapadá naprosto do mého zvláštního modelu kamarádů. Žádná urážka pro Vás moji drazí, víte, že Vás miluju!!!!
Legrační pak byl sobotní večer. Byli jsme pozvaní k jedné z pratet Charlotte. Ve zkratce- 89 let, pouze tři falešné zuby a právě zavedený internet s novým notebookem. To jste prostě nazažili! Večer byl palačinkový a pro 12 osob byly udělány z dvou kilogramů mouky, 25 vajec a půl litru rumu. Opravdu no comment...Každý snědl tak 9 palačinek....Ano- opravdu je dělala sama! Večer byl neuvěřitelný, no a v noci jsme se navrátily k našemu stereotypu- vzpomínky s dětství s počátečními sériemi Akta X.
No a dnes je neděle. Přes mojí lenost jsem dohnala čas na blogu a příště už Vás čeká klasický režim. Zatím se tam mějte hezky a jen poznámka- na skyeurope je opět akce na letenky, tak na ně mrkněte, ať Vás případně můžu vidět v reálu....M.

Nastěhovaná a povýšená do druhého stupně!

Stěhování dalo zabrat. Vyšlo to asi na jedno auto a půl. Problémem bylo, že byla neděle a tedy Bordeaux uzavřeno pro dopravu v centru, kde já bydlím. Poprvé jsme to obešli, protože nás nějaká paní nechala vjet pomoci její karty. Po druhé to přes policistu neprošlo. Nosili jsme to tedy z dálky. Z toho důvodu a také proto, že Charlotte měla druhý den referát, jsem zůstala sama a pustila se do smontovávání stolu a gauče. Nutno říct, že ne příliš úspěšně. Neměla jsem na to sama sílu. Charlotte později dorazila a celé nám to trvalo asi dvě hodiny. První noc nás čekala na rozkládacím gauči a pro ty z Vás, kteří na něm budete spát, můžete být v klidu. Je moc pohodlný.
V pondělí ráno pro mě byl nástupem v podstatě do nové školy. S výměnou stupně uvidím úplně jiné lidi. Jela jsem do školy o trošičku dříve, chtěla jsem vyřídit zápis s madame Kancellary, ale ta mě tak trochu odbyla, že s sebou nic nemá a mám ji poslat mail. První hodina byla fonetika s ní v laboratořích. Nahraný text jsme přepisovali, částečně diktát, ale jen zpola. Zaplaťpánbůh tam jsou jen vynechaná slova. Nevedla jsem si tak hrozně, jak jsem se bála. Už teď a pak po další hodině bylo cítit, že tady francouzsky umějí a nemluví s nimi jak debily. Už hezky rychle, obecně bez žádných okolků. Druhá hodina byla konverzace. Představilo se několik z nás, kteří nebyli z různých důvodů na minulé hodině. Už přitom bylo slyšet, že lidé mluví o dost lépe. Několik z nich mělo stejný důvod pobytu ve Francii jako já. Tedy jejich akcent se nedal srovnávat s lidmi z prvního stupně.Po představení jsme v párech začali vymýšlet příběh podle obrázku, který nám profesorka rozdala. V páru jsem byla s Švédkou Annou, která se prozatímním stala mojí hlavní kamarádkou. Neustále se směje( Karolín, trošku mi připomíná tebe! Bude se ti líbit. Nemluvě o tom, že má taky mezinárodní maturitu a kamarádku z UWC.) Na příběhu k obrázky jsme pracovaly, ale taky hned začly drbat..no znáte mě...Anna mluví opravdu výborně, jak později Charlotte řekla, chvílema není poznat, že je cizinka. Tak jsem ráda, že mám dobrý příklad. Další hodina byla fonetika v amfiteátru. Oproti prvnímu stupni byla o poznání svižnější. Projeli jsme všechny samohlásky a pak ty jejich nosovky( ty cítím, že budu nenávidět- jak v tom má Čech slyšet a na to udělat rozdíl???) Tím můj den ve škole končil. Nadšená jsem dorazila domů. Ještěže jsem tu skupinu vyměnila! Dočítám Malevil a pak uháním za Charlotte.
Úterý- vyrazila jsem sama tancovat. Čekal mě současný tanec začínající přesně v poledne a to v univerzitním tanečním sále. Vůbec jsem nevěla, jak to tam chodí, bylo to tedy takové trochu dobrodrůžo. Zaprvé jsem přesně neodhadla, jak dlouho mi to bude trvat, dorazila jsem tedy přesně na celou. Profesorka nikde, v sále asi 4 lidi. Otázela jsem se, kde se převlíct a uháněla tam. Nezeptala jsem se už jak s věcmi, tak kromě peněženky a mobilu jsem je tam nechala. Špatně nosí se s sebou. Nějakou dobu ještě čekáme, profesorka dorazí později. Nálada je zvláštní. Nijak přátelská, spíše jsou všichni v rozpacích. Je mi trochu divně. Myslím si, že z nezvyku, ale přetrvá to celý den. Hodina je prima, ale celkem jedem a prvky také nejsou nejlehčí. Plus ta rozpačitá nálada odcházím v divném rozpoložení. Doběhnu se najíst a pak už tradá na gramatiku. Měla jsem docela respekt, ale neděláme tak těžké věci a v jednu chvíli, když řeknu správně jednu větu, která byla trochu náročnější, a předtím jsem upozornila, že si nejsem jistá, jestli to tak je. Moje profesorka(civilizace z prvního stupně) odvětí, že bych rovnou mohla skočit do třetího stupně. Vtip, ale potěšilo to. Jak mi není dobře, jedu rychle domů a jsem v klidu. Ten přeruší Charlotte, která neplánovaně přináší nákup. Můj základní nákup doma. Hezký to pocit. Tráví se mnou dvě hodinky a uhání dom, jak na plánovala. Zítra má prezentaci.
Středa je spojená s hnusným vstáváním na 8:30. Volitelný předmět Francais des affaires. Minulá hodina odpadla. O nic moc jsem tedy nepřišla a děláme tedy téměř začátek. Mluvíme o rozdělení ve společnosti- v podstatě to, které mi Charlotte vysvětlila v pondělí před televizí, když jsem se jí na to ptala, a tak to jde. Hodina končí v 10:30 a pak dlooohatánská pauza až do Civilizace. Nejraději bych šla tancovat, ale končí to 15 minut po začátku mojí další hodiny, a tak se courám. Mimojiné jdu koupit knihy na gramatiku. Ptám se na cestu a ti Francouzi si snad myslí, že cizinci jsou úplně blbí. Hodně lidí neví, ale vedle toho mě dva lidi posílají směrem do knihovny místo do knihkupectví, přestože to říkám jasně. Je snad rozdíl librarie a bibliotheque ne??? No comment. Pak jdu jíst. Otevírají opravdu s první minutou a posléze zaháním čas na lavičce při prohlížení knih, co jsem koupila. Později zjistím, že knihu ortografie má Charlote doma. Učíme se totiž z knih pro Francouze. Akorát, že tuhle dělala, když jí bylo třináct-čtrnáct! Vracím se tedy někam do období, kdy jsem nevěděla, co je to věta vedlejší...Konečně ta civilizace! Měli pravdu. Profesorka je bláznivá! Mluvíme o politických stranách a syndikátech- už vím, česky odborech. Ve Francii to je opravdu věda. Příští týden píšeme test. Na začátku mi její bláznivost nevadí, ale posléze toho začínám mít dost. Vůbec s námi nediskutuje a věci dost zjednodušuje. Viz pravice a levice. Následně fakt, kdy práci v neděli naprosto shodí, mě nabručí a následuje poznámka o špatnosti privatizace pošty. Že by znala události z Austrálie- to bych musela být naivní, a tak se držím, abych nic neřekla. Chtěli byste to vidět co??? Jinak pro ty, co australskou privatizaci neznají, viz Holman Úvod do ekonomie!!!! Domů odjíždím nasupená. Taková manipulace se studenty, nedivme se pak, že jsou tady tak levicový! Večer trávím u Charlotte až pozdě v noci na cestu domů. Můj plán je ráno vstát a zmanipulovat fakt, že normálně jsem v první skupině, a dorazit na 9 do druhé skupiny Compte rendu. Tak bude můj den ušetřen. Ale jak to bývá...
S vybitými mobily....Nic mě neprobudilo...A tak dorážím až na volitelná Francouzký turismus. Nakonec jsem se překousla a dala se do toho i přesto, že to učí madame Cosson. Štěstí však stálo při mě! Bylo nás moc, a tak jsme rozděleni do dvou skupin a to ryze naším rozhodnutím. Prchám tedy vedle, kde máme mladou profesorku( původně z prvního stupně na Compte rendu). Ta dělá vtípky, a tak to ubíhá. Jinak dost lidí uprchlo ze stejného důvodu jak já, dozvídám se při hodině. Pak už jííííím...Potkám se s Nicole a Cristal z prvního stupně a zblajzneme jídlo společně. Oni už mají po škole. Já se vrácím na Compte rendu. Toho se dooost obávám. Kdyby mělo být kopii z prvního stupně, nevím, jaké mám šance. Ale zase štěstí na mé straně. Je to úplně jiným stylem. Ten v klidu přežívám a těším se na příští, protože nám ohlašuje, že budeme dělat akcenty. Takže přeci jenom asi existuje nějaké to pravidlo pro jejich čárky! Přesně co já potřebuju! Díky vybitému mobilu se míjím s Charlotte na domluveném srazu. Je doost naštvaná. Žehlím to pěknou chvilku. Ten večer spíme u ní. Večer nás však nemine Akta X ve francouzštině.
Tak a je tu pátek. Na 9 tu mám písemný projev. Ten se také hezky vybarvil! Děláme předminulý čas. Díky angličtině, není problém ho pochopit. Velkou část hodiny taky vymýšlíme příběh ke komixu. Neodoláme a dodáme mu politický nádech s pojmenování jako banka Francie, pan Sarkozy a gang Lehman Brothers...Užíváme si to...No a je hotovo...S Anny vypadne, že má dnes narozeniny. Zvu ji tedy večer ke mně, kdy má dorazit i Paul a pak “dvojčata“ Miky a Vinc. Odpoledne odpočinek a začátek Mužů pod ochranou. Ve Francii začíná noční život opravdu v noci. Charlotte s Paulem dorazily něco tesně před 11 a Anna chvíli po nich. Až asi o dvě hodiny později doráží Vinc a Miky a s nimi Anouk-další kamarádka z gangu řekla bych. To už je ale Paul pryč a my v tomhle složení zůstáváme do půl páté, pokud se nemýlím. Kuřáci přežívají nekuřácký byt zcela v klidu. Odešli jen asi dvakrát ven na schody, kde je volný výhled do dvora. Však uvidíte na fotkách nebo později v reálu. Byl to moc příjemný večer. Anna byla všem moc sympatická a do mého klišé modelu kamarádů hezky zapadá se svým nekuřáctvím a nepijáctvím. Rychle spát..druhý den ráno totiž...
...čeká Catherine na mě a vyrážíme se podívat na trh na kozačky známých značek super zlevněné. No jsem vybíravá. Zase nic. Počítám s Braderie přístí týden. To je oficiálně ohlášený konec slev, který probíhá formou tak trochu blešárny. Nebo aspoň tak si to z popisu představuju. Pak rychle domů, kde pobírám několik věcí hlavně kvůli učení( a to ještě stále z důvodu absence internetu u mě doma) a začínám u nich pracovat na mém článku o historii školství ve Francii a pak jazyku okcitánštině. K obědu nemůžu nezmínit tradiční sobotní steak caché. Jo-to mleté maso ve tvaru steaku. A pak už píšu jak divá. Charlotte odjíždí o něco dříve na koncert a my s Catherine a Catharou(teta z druhého kolene) za ní o něco málo později. Předtím ale svádím tu bitvu psát srozumitelně a inteligentně v češtině. Jsem tady teprve měsíc a už je to tak špatný. Jak to bude vypadat v červnu??? Jinak tady si dloubnu, moje Karolínka na tom není o nic lépe. Moje slovní spojení údajně nezná, vytahuje z rukávu rychle náhražky. Hehe! Eva Chalupová na facebooku je nakonec moji záchranou. Přesvědčuji se, že ještě furt trochu česky umím! No a ten koncert...Charlotte s ochestrem...Zlepšili se. To ano. Ale při pohledu na nich mi nezbyvá než vzpomínat na Kunhak a ten hrozný pohled na ty dětské robůtky zpívající často bez výrazu spokojenosti. Těch několik málo, co jej mají, se později dozvídám, jsou studenty místní konzervatoře, na koncert vlastně jen půjčení. Nemohu nepoznamenat, že na koncertě se sešla snad celá Charlottina rodina s tatínkovy strany. Bylo nás asi 15. No a pak už hlady šilháme. Rychle zpět do Bordeaux a pak nouhy šourám únavou dorážíme na party k Mathiuemu. Je to celkem daleko a nemine nás debata o orientaci, kde se opět přesvědčím, že mně na rozdíl od NĚKTERÝCH jiných nechybí. Nakonec ale stejně většinu party prolelkuju a později prospím vedle na gauči, i když bordel dělají pěkný! Spát jdeme v 6!
Paul má narozeniny. Trochu slavnostnější jídlo, ale jinak žádný rozdíl. Den díky pozdnímu začátku utíká skokem. Pozdě večer se přesouváme domů, kde, jsem zapomněla říct, je ze soboty přestěhovaný další nábytek. Už to vypadá, že tady opravdu někdo žije.
Tak a teď váhám, jestli Vás mořit s dalšími dny, nebo počkat. Ale jste přeci na mě zvyklý, jak jsem ukecaná!
Pondělí prospaná do růžova respektive do poledne. Vyrážím do školy na fonetiku. Přepis mi jde tentokrát mnohem lépe a dost rychle. Pak nás čeká konverzace, kde zrovna jak naschvál já s Annou musíme být první k převyprávění našeho příběhu, který samozřejmě není pořádně připravený a navíc poznámky zapomenuté doma...Ať žije improvizace! Následuje hromadná fonetika. Děláme souhlásky. Teprve teď chápu moje štěstí Češky. Vše máme v podstatě stejné. Maminka mě naučila stejné zvuky jako Charlotte její. Jen ty nosovky jsme nějak opominuly...Po hodině máme plavat rychle dom, blíží se prý další vichřice. Mírnější než minule ale opět. Doráží nakonec se zpozděním, když už jsem s Charlotte v bezpečí domova a koukáme na Muholland Drive. Kdo to celé pochopil ozvěte se a napište mi, jak to je!
Úterý je také ve znamení pohody. Až na poledne jedu na tancovaní, kam se původně moc nechce, ale nakonec jsem spokojená. Doráží totiž i Nicole a další dvě holčiny z Deflu. Všechny větší začátečnice než já, profesorka to ví, a tak se to celé zpomaluje a zpříjemňuje. Stejně se ale nemůžu ubránit divnému pocitu, který mám pocit, že vůči mě má. Nevím no. Asi zase moje paranoia. Pak jdu jíst s Nicole a když oni mizí. Už mají volno, přesedám k Anně, která dorazila s Číňanem po badmimtonu. Čeká nás gramatiku. Rychle dělám domácí úkoly. Klasicky na poslední chvíli jak to u mě bývá! Hodina ubíhá. Nejde však si však nevšimnout Rusky Kristin tak třicetileté, která dost narušuje hodinu a vůbec...radši asi no comment..No ale přece. Když jsme se na něco ptaly mi, byla to pitomost. Ale ona nás pak 15 minut zasekla na jedné věci, kterou je nutné se prostě nadrtit a nedělat porovnání s našimi rodnými jazyky. Tramvaj nazpět je narvaná. Naším směrem z nějakých důvodů jede méně tramvají. Příjíždím přesně na 6, a tak se rozhodnu, že zůstanu.
Tak-nestacila jsem to dopsat na ceskem wordu. Mam pred sebou francouzskou klavesnici s prehazenymi pismenky a chybejicimi hacky, a tak si na zbytek 1 a pul dne budete muset pockat do pristiho prispevku...jen vas navnadim, ze jsem byla poprve na demonstraci a take na francouzkem sboru...a ted cekejte moji drazi.... Libam Vas. M.

Tak a je to tady- stávka, změna stupně a byt...

Od úterka se začalo s papíry k pronajmutí bytu a těch bylo. Francie dostála své pověsti byroktratického monstra. Můj garantem se stal tatínek Charlotte a musel mimojiné dokazovat příjem za poslední tři měsíce, že je vlastníkem objektu atd...Mě v úterý čekal celkem normální den ve škole. Poprvé jsem měla takzvané TD- travaux dirigés, což je předmět k procvičení aktivně v laboratořích. Ta vypadá tak, že na každém stole máte přístroj k přehrávání a s dalšími jinýma funkcema a pak sluchátka s mikrofonem. No o tom si, co jsem já zažila, může naše české školství nechat jen zdát...Na tomto předmětu jsme mimojiné zaslechla poprvé víc mluvit Dimitriho, který mluví opravdu skvěle, a tak to na chvíli oddálilo moji touhu změnit skupinu, ale opravdu pouze jen na chvíli, protože následovala středa.
Ráno začalo fonetikou s madame Cosson. Postupně si pozvala několik lidí k tabuli k vysvětlení horní dýchací ústavy, kterou jsem dělali minule. Někteří studenti jsou fakt dutí. Nejde to jinak říct. Já u tabule byla taky a po mě to už šlo. Následovaly další dvě hodiny TD, s tím že ta druhá byla o mluvení. To mě definitivně vyděsilo. Mluvila jsem ze všech opravdu nejlépe, přestože minimum, které snad strávili ve Francii bylo 8 měsíců. No prostě hrůza. Takže jsem se dala do toho. Moje původní rozhodnutí bylo o požádání změny orálního modulu. Profesorka TD mi to posvětila a poslala za madame Cosson. Jen ještě jednu poznámku k hodině. Z jednoho z Číňanů, který vypadá dost tupě a bez zájmu vypadlo, že je středoškolský šampión Číny v matematice. Můj obdiv. Následovala tedy madame Cosson. Té když jsem řekla o změné orálního modulu, okamžitě otočila a začala mluvit o změné celého stupně, že prý s psaním to není špatné a nevidí důvod proč. Několikrát jsem se ujišťovala, jestli si je jistá a i to psaní není tak špatné a ona zatvrzeně ano a že rozdíl není ve stupni tak obrovský. Projedná to tedy na poradě ve čtvrtek dopoledne. Byla jsem šťastná, ale přeci jenom trošku vyděšená. Compte rendu ve druhém stupni bude maso. Večer u nás byla Annick s manželem a synem. Nejstarší sestra maminky. Byli zkontrolovat Mimizan po té vichřici a dopadlo to celkem dobře. Popadané větvě, nějaké tašky. Trochu vody v pokojích, ale přežil to. Po večeři Charlottina maminka vytáhla petici, o kterou se stará. Proti zvýšení důchodového věku. Podepsat jsem nemohla, je to proti mému přesvědčení, a tak došlo k diskuzi, kde a za to jsem byla ráda byla na mé straně Annick a její manžel. Můj hlavní argument byl nedostatek produktivní populace k placení důchodu. Prostě jsme v Evropě nevyprodukovali dost dětí, které by pak mohly platit na rodiče. Diskuze byla docela drsná. Sarkozy může být špatný, ale tohle je potřeba. Jěštěže jsem nebyla sama. Potom, co se omladina posunula do obýváku, starší pokračovali a ne o nic méně.
Čtvrtek byl dnem stávky. Francie se pustila do generální stávky proti postupu Sarkozyho obecně. Ještě dopoledne jsem to dost dobře nechápala. Charlotte mi některé věci vysvětlila, ale nemohla vše. Ráno jsem nijak nespěchala. Měla jsem omluvu stávku a věděla jsem, že všichni dorazí pozdě kvůli tramvajím. Měla jsem zpozdění jen asi 5 minut. Profesorka tam ještě nebyla a studentů nás bylo jen 6. Šla jsem za madame Cosson zeptat se, jestli budeme mít hodinu a ona místo odpovědi hned přeskočila na změnu stupně. Koukala na moje psaní, není to prý nic moc, ale mělo by to jít i vzhledem k tomu, že studuji vysokou školu v ČR, měla bych mít prý potřebnou kapacitu to vstřebat. Přijala dobře i to, že vím, že budu muset pracovat sama doma. Teď už se tedy uvidí po poradě. Nám mezi tím dorazila profesorka. Chvíli jsme ještě počkali, jestli někdo nedorazí. Uvažovalo se, že se to rozpustí. Jediný Číňan, který dorazil, se sebral a odešel. No comment. S profesorkou jsme nakonec strávily skvělé dvě hodinu. Povídaly jsem si. Přes stávku, rozdělení pravice a levice to došlo k tomu, že jsem s ní diskutovala hlavně já o politice Sarkozyho ve Francii versus pravice u nás. Opravdu to není to samé. On je opravdový populista, mimojiné volený i rasisty, což u nás snad proboha Topolánkovi nehrozí. Dost mě přesvědčila. Nebyla nijak vyloženě zaujatá jako třeba Charlottini rodiče, ale ukázala a vyjmenovala dost věci, proč být proti němu. Vlastně z toho jde strach. Musím ještě nějaké věci ověřit a pochopit,proč to tak prošlo, ale on se opravdu chová jak nějaký diktátor. Tento fakt musím ověřit, ale poslední dobou prý protlačuje zákony skrze něj, bez posvěcení parlamentu a senátu, z čehož jde dost strach a myslím si, že kdyby se něco takového stalo u nás, i my bychom byli v ulicích. Po této osvěžující hodině s madame Brossard, (která je mou budoucí profesorkou gramatiky!!) jsme vyrazily s Nicole na jídlo. Později za námi doběhla Cristal-Taiwanka. S tou jsme mimojiné probraly problém Číňanů v Deflu. Zjistila jsem, že jsou to všichni děti tamějších politiků či bohatých byznysmenů, tak proto asi kašlou na školu. Rodiče to prostě zaplatí znovu. Ve většině to tedy vysvětlilo vše. Pak už jsem běžela počkat na výsledky z porady. Nakonec jsem se musela zeptat v sekretariátu a vyšlo to! Jsem tam. Trošku se bojím, že to bude drsný, ale od toho jsem přeci tady. No a na známkách mi přeci nezáleží, potřebuju se naučit! Musím si to furt opakovat...Potom jsem šla trochu pracovat do knihovny, abych počkala na Charlotte, kterou jsem vyzvedávala u školy a šli jsme zařídit něco do realitky. Večer byl klasicky klidný. Spát jsme ale nešly nijak brzy..
Jinak stávka se mě skoro nedotkla, v její době jsem nebyla v centru Bordeaux. Z Charlottina vyprávění bylo centrum úplně narvané, dav se dvě hodiny nehýbal. Čísla se klasicky různí. Jedno z nich je 70000, což je na Bordeaux opravdu dost. Obrázky jsem našla zde: http://www.flickr.com/photos/cedstyle33/3236295781/in/photostream/ Původně jsem byla stávkou dost popuzena, protože jsem mimojiné vyděla plakáty se slovy jako antikapitalismus a tak. Nic pro mě. Ale Charlote prý takové plakáty neviděla.
Pátek ráno jsme nezvladly. Já i Charlotte jsme měly po jednom budíky a myslely, že se hnem v závislosti na sobě. Nakonec se Charlotte probudila v 8:10. Moje škola byla od 8:30. Už jsem neměla šanci to včas stihnout a vzhledem k tomu, že to byl můj vstup do druhého vstupně, rozhodla jsem se to nechat být. Poprvé a ještě pozdě není dobré. Stejně to ještě nebylo oficiální. To až od pondělí. Tak snad se to nezjistí. Spala jsem tedy dál. Charlotte běžela do knihovny. Měla sraz s holkami na práci ve skupině na exposé(něco jako referát). Vyspala jsem se do růžova a před jednou vyzvedla Charlotte u školy. Šly jsme papat...a to nejlepší kebab v Bordeaux...Jsou tam i kusy máty...No, nebudu Vám dělat chutě. Na druhou jsme byly v realitce, kde jsem musela podepsat smlouvu. Každou stranu a tři kopie. Připadala jsem si jak v továrně. Složila jsem peníze a pak už do bytu, kde na nás čekala paní ke zkontrolování škod v bytu a zapsání do protokolu. Byla moc milá. Shodly jsme se, že se pokusí dokopat majitele k vyměnění koberce, protože v obýváku opravdu není v nejlepším stavu. No tak uvidím. Dala mi dvoje klíče a je to moje...Moc hezký pocit mít tady v Bordeaux něco svého. Vrátily jsme se domů. Charlotte si trochu odpočinula a pak odjela na orchestr. Já se pustila do čtení Malevilu a pak taky trochu skype. Karolín a Stáňo, děkuji za hezký rozhovor...Večeře a odjezd na laser game. Složení já, Charlotte, Vinc, Miky, Camille a její tři kamarádky. Moc jsme si to užili. Tentokrát zabodovala Charlotte. Celkové skončila patá. Noc pokračovala jen s prvními čtyřmi zmíněnými a Paulem až do 4 do rána. Hezky jsem si popovídala s Vincem, zatímco ostatní blázni hráli autíčka Mario. Příjemně strávený večer a buď jsem si už zvykla nebo bylo méně cigaret.
V sobotu jsem se opět hezky prospala. Charlotte odjela něco po 10, měla dost nabitý program. Já nic moc neudělala, až něco po 5 jsme vyrazili do Ikey. Já a Charlotte v jednom autě. Catherine a Paul v druhém. Udělala jsem pár fotek, jak čekáme už plně naloženi u kasy, tak snad se mi to pak podaří stáhnout z telefonu. Mám nový gauč. Stůl s poličkami do kuchyně a pak hlavně drobnosti, které nejdou moc půjčit. Tak konečně je to tady. Ta chvíle, na kterou jsem se tak těšila...Přes noc necháváme věci v autě v garáži a dnes nás čeká vééélké stěhování. Vynést všechny věci do 4. patra nebude legrace, ale snad to bude stát za to. Jinak jestě jedna malá událost v sobotu. Definitivně jsem se rozhodla koukat na seriály s francouzkými titulky. Když to mluví francouzsky a titulky v angličtině, tak mám ze všeho tak polovinu. Jediným problémem ale je, že titulky se dost často neshodují s tím, co je přesně řečeno, a tak pak tane otázka či poslouchat neb číst. Poslouchám. Je mi to přirozenější a navíc lepší do budoucna.
No a dnes je zase neděle. Vyspala jsem se celkem dobře. Spát jsem šla pozdě, díky mému přehozenému rytmu. Četla jsem si asi do 3:30 Malevil. No a dnes něco před 11...Máme za sebou oběd s klasickými steaky z mletého masa a za chvíli už nám zbývá běhání těch pater v mém budoucím hnízdečku. Tak mi přejte sílu. Jinak viděla jsem, že na Vás se blíží taky pěkní vítr, tak se držte, ať neodletíte. Paa M.

Škola volá!

Týden uběhl jak voda a já se zase přesvědčuji, abych napsala příspěvek do blogu. Začít-to je to nejhorší. Pak už to jde. No tedy,kde jsem to skončila..Byt v pondělí nebyl špatný. Prakticky skoro hned vedle řeky, ale nějak mě nechytl, takže to s tím moc nevidím. No uvidí se.
Úterý ráno škola. Šla jsem původně spíš jentak zkouknout volitelný předmět Studium literárních textů, ale skončilo to tak, že to mám zapsaný. Učí nás starší paní madame Braure, která nás má i na gramatiku, a tak jsem usoudila, že to bude užitečnější než francouzský turismus, což bylo rozhodnutí zcela spravné. Viz později. V hodině gramatiky jsem psala svůj první opravdový francouzský diktát. Když to madame Braure ohlásila, polilo mě horko, ale nakonec jsem nějak přežila, teda neviděla jsem svůj text zpět, ale dávalo to smysl a rozuměla jsem. Gramatickou správnost komentovat nebudu, protože proč sakra musí být francouzština fonetická a věci znějící úplně stejně se píšou naprosto jinak...No-přežila jsem to a po hodině se ji šla zeptat, jestli by mi nedoporučila nějak učebnici gramatiky k procvičení, že jsem nikdy blablabla...Reagovala moc příjemně a hned si to zapsala do svého malého notýsku. Taky jsem se seznámila s dvěma Američanky. Jedna je žena profesora tady na univerzitě. Ta na mě nijak dobrý dojem neudělala, přestože je těhotná působí dost namyšleně a nijak moc optimisticky. Druhá je holčina mého věku, ale nejbližší mi také nakonec není. Je to tišší tvor. Nemluvě o tom, že je tady v americké komunitě, což já rozhodně nehodlám. Šla jsem zařídit tělocvik. Víte kolik pater a kanceláří jsem proběhla? 3!Kvůli jedné kartičce. Ve třetím patře v nejschovanější kanceláři jsem zaplatila, o patro níž jsem dostala papír se zápisným a nakonec dole mi dali tu malou kartičku s razítkem, kam si můžu zapsat tolik sportů, kolik budu chtít. Vše jen za 15 euro. Francouzský systém je opravdu štědrý,kdo by to nebral! Hotovo a jela jsem moc spokojená dom. Po cestě jsem se ještě na stanici seznámila s Turkyní Suslaven, která v Deflu pracuje na francouzštině pro svoji doktorandskou práci v oblasti práva. O té ještě uslyšíte. Je moc milá. Vystoupila jsem na stanici Bergonie, kde Charlotte odhadovala, že zkratkou diagonálně by to mohlo být domu rychlejší a riskla to... Nebyla bych to já, aby po cestě nezačalo docela dooost pršet. Navíc sem ty ulice opravdu házela odhadem. No vyhodilo mě to docela o kus dál. Takže mám za sebou svoje první oficiální zabloudění. I když jsem pyšná na svůj orientační smysl. Furt jsem držela linii a slečna, které jsem se zeptala pro ujištění by mě poslala opravdu někam jinam. Domu jsem dorazila celkem dost promočená ale spokojená. No snad to příště půjde líp.
Ve středu mi škola začíná na 9. S mým přehozeným spaním docela útrup. První hodina s madame Cosson-něco jako naší třídní řekla bych. Není mi sympatická! Drží falešný úsměv celou hodinu a půl a přitom probírá, jak tvoříme hlásky v krku. No comment...Následují tři volné hodiny, protože tento týden nám ještě nezačala fonetika v laboratoři. Vyrazila jsem okouknout naší knihovnu. K dispozici je tam opravdu halda věcí. Já nakonec zakotvila u jedné knihy s gramatikou. Na začátku jsem si připadala dost podivně, protože jediní, kdo se v knihovně učili byly Číňané, ale nechala jsem to běžet s tím, že aspoň budu jediná Evropanka pilná jako oni. Ony tři hodiny byly přerušeny pauzou na oběd, kdy se tady snad všude zavírá. No Francouzi a jídlo. Okoukla jsem i místní kantýnu, ale nevěděla jsem, jak to tam chodí, a tak to zůstalo jen u koukaní a zjištění, že i tady mají kuřáckou zónu. No hrůza. Knížku jsem stihla skoro celou a vysvětlilo mi to pár záhad, na které jsem nepřišla gramaticky z mluvení. Už mám jedno pevné rozhodnutí- Vyhýbat se subjantivu, co jen můžu. Jsem si jistá, že většina vět půjde říct i bez něj. No prostě musí! V knihovně jsem se seznámila s dvěma kluky. Jeden Číňan, druhý Uzbegistán myslím. Nevěděla jsem, jestli já mluvím tak špatně gramaticky nebo oni se svými akcenty nerozumí normální francouzštině, ale dalo to fakt práci si rozumět. Pak už mě čekala jen testovací hodina s madame Cosson k ujištění, že ten turismus opravdu nechci. Naučila jsem se slovíčka typu noční hlídač a taky věci, pro které snad v češtině ani nemáme jméno. Madame Cosson měla první peripetie se studentem, ale ještě to celkem šlo. Dopoledne, když jsem u ní byla ohlásit své volitelné předměty, vypadala na chvíli příjemně, ale to jen opět hrála. Domů jsem se dostala pozdě odpoledne a strávila je klasicky na počítači.
Čtvrtek jedu do školy opět zase jen kvůli jedné hodině a to Civilizace. Vedle mě si sedá Nicole z Equadoru a skoro celou hodinu prokecáme. Profesorka vypadá moc sympaticky. Rozdělujeme se do dvojic. Já jsem s Nicole a vybíráme téma na prezentaci. Ona chtěla krásné umění a já politické strany. Skončily jsme u náboženství a prezentovat to máme už na začátku února. Po hodině jdu s Nicole poprvé jíst do kantýny. Spolu s jejími dvěma kamarádkami z Taiwanu. Jedna z nich je začátečník, a tak zase dochází na tu všudypřítomnou angličtinu. Oběd byl dobrý. Salát jako předkrm, hlavní jídlo maso se zeleninou a dezert. Vše za 2,85. Francouzský systém je prostě štědrý.Původně nás s Charlotte čekala prohlídka bytu, ale majitel neodevzdal klíče, takže jsme se vrátily domů. Daly si hezký odpolední spánek a pak večer vyrazily spolu s Camille opět k Jean-Marcovi a Danielle. Opět jsme nemohly najít pořádně cestu, tentokrát se ale nešlo ani zeptat, a tak jsme kroužily, volaly a kroužily. Nakonec přeci jen dorazily a strávily mooooc hezký večer.
Pátek je pro mě den školy. Začínám v 9 a končím ve 3. První je hodina s madame Cosson. Spustila v ní na jednoho studenta, že prý usíná a ona to vidí. On řekl, že jen koukal dolu do textu, a já osobně bych víc věřila jemu. Další hodina byla s mojí oblíbenou madame Braure a začala tím, že se nás zeptala, co je to zkratka LOL v angličtině a pak, jak a kde se používá. Nakonec si všechny odpovědi zapsala do svého zápisníčku. Zbytek hodiny nás bavila různými vtípky k zapamatování nových slovíček. Asi to jediné nás drželo při životě, protože hodina byla v amfiteátru s obrovskými okny, kde byla fakt hrozná zima. Na jaře to asi bude krásné,ale teď je to fakt děs. V pátek navíc znásobené přibližující se vichřicí. To však později. Pak nás čekal oběd, tak jsme rychle s Nicole naběhly do kantýny a dostaly jako hlavní jídlo obrovskou porci hranolek s kuřetem. Představte si, že i já jsem byla nacpaná! Jak říkám štědrý francouzský systém-není divu, že je v krizi. Utahování opasků snad ale přijde až potom, co odjedu. Po obědě naslédovala hodina...Jmenuje se to Compte-rendu a je to o tom, že nám profesorka dvakrát přečetla článek nahlas. My si dělali poznámky a potom dle něj musíme napsat referát o určeném počtu slov. Dost drsný. Nemám jiná slova, ale do budoucna je to asi opravdu užitečný. Ulehčuje to jen fakt, že profesorka je mladá, vtipná a snaží se pomoci, co může. Po škole jsem se vydala hurááá směrem k univerzitnímu bazénu, který mám zadarmo. Viz francouzský systém....Šly jsme spolu s Camille,byl zavřený. Už jsme se bály že nic, ale rozhodly jsme se vyrazit do městského. Trošku jsme podváděly, a tak mě vstup jako obyvatele Bordeaux stál jen 1,40 euro. Kdyby Praha měla tohle, v bazénu se asi nehneme. Nazpět jsme to vzaly přes Meriadeck, kde jsme nakoupily a rychle domů. Měla jsem za úkol dát dohromady dezert, protože byly pozvané tři sestřenice Desmond. Jablečná bábovka byla doplněna skvělým čokoládovým dortem, co holky přinesly. Všichni ho budete muset ochutnat, až budete tady...Holky neodjely zas tak pozdě. Vichřice už byla za rohem. Zní to děsivě, já to ale v závěru prospala. Nebyli jsme červená zóna. Jen oranžová, takže to celkem šlo.I když okenice bouchaly pravidelně.
Sobota byla dnem příjezdu rodičů. Po poledni vysvitlo sluníčko a rodiče vyzvedla Charlotte s Paulem na nádraží. Režim začíná. Myši už nebudou mít pré. Všechny tři holky jsme dostaly hezké bláznivé asijské kalhoty, však je uvidíte! Večer nebo lépe řečeno v noci jsme dokoukali konec seriálu Dexter. Paul byl jak malý chlapeček. Nemohl vydržet...
Neděle jsme opět vyspávali a po probuzení a seběhnutí dolu jsme objevili Jean-Marca a Danielle. Byli pozváni na oběd, protože tatínek měl den předtím narozeniny. Dokonce došlo i na debatu o politice a to ve skrze přátelském duchu, přestože naše smýšlení je v některých úhléch totálně odlišné. Den uběhl jak voda. Zastavil se ještě u nás Vinc s Mikym. Tudíž došlo na karetní hry, které jsem kráááásně vyhrávala. Večer skoro všichni brzy zalehly. Kromě nás samozřejmě, takže ráno jsem nebyla nijak čerstvá.
Pondělí a hodina o mediích. Francouzi prostě musejí být zaujatí. Neutrální média se zde skoro neznají. Hlavní událostí dneška je pak asi prohlídka bytu, který se asi stane mým domovem. Viz http://www.logic-immo.com/detail-location-39B18C94-B66D-ECC7-9BC7-3ED97F5F73F6.htm#39B18C94-B66D-ECC7-9BC7-3ED97F5F73F6
No nevím nevím. Je to rozhodnutí důležité či ne? Otvírám diskuzi. Ted už vám radši vložím tenhle nekonečný text na blog a půjdu přemýšlet. Mějte se tam v té daleké zemi hezky...M.