neděle 1. března 2009

Prázdniny jen pro chřipku..., rodiče a update do dneška...


Tedy čeká mě dodatek k minulému týdnu.... První demontrace v mém životě. Ohlášený začátek na 6 hodinu francouzsky nevyšel. Kupuji kebab k zahnání hladu a čekáme s Charlotte, co se bude dít. Potkáváme kamarádku Marine, která je na právech a tentokrát i oni manifestují. Jak jsme si vysvětlili, tendencí spíše pravicová Práva už toho mají také dost, to už něco ukazuje. Stejně jako rektor Bordeaux II jak mi Charlotte oznamuje. Dav se hýbe minimálně po 15 minutovém zpozdění, což je tady doba slušnosti přijít pozdě. Hýbe se velký dav lidí z Victoire a čeká nás okruh přes Quinconces skrz Rue Sainte Catherine až zpět sem. Jsme v plném rozhovoru o rozdílech s ČR a také samozřejmě důvodech, proč se demonstruje. Už minulý rok přišla reforma proti které protestovali studenti. V onu chvíli jen oni. Ve Francii se učitelem můžete stát po tom, co po bakaláři absolvujete speciální dvouletou školu, na kterou musíte udělat poměrně těžké zkoušky. Neexistují zde pedagogické fakulty. V rámci sjednocování s EU dochází ke změně, kde musíte mít Mgr/Ing. a pak onen ústav. Tedy vlastně stejně jak u nás. Studenti protestují, protože k profesi učitele tedy bude potřeba minimálně 7 let studií...Probírala jsem to druhý den s Annou, ve Švédsku je to stejně jako u nás, tady zkrátka chybí čistě pedagogické fakulty...Tento důvod demonstrace jsem tedy brala na půl. Další už však plně. Sarkozy svázal více ruce doktorandům a výzkumníkům pomocí ústavu, který je bude hlídat a určovat rok od roku, v jaké oblasti se teď bude zkoumat. Prostě do budoucna výzkum bez jistoty kontinuity. Teď však hlavní perla-peníze dostanou výzkumníci jen, když něco najdou. Tak však výzkum nefunguje...Už jen naprosto nakonec- reformy školství nebyly vůbec konzultovány s výzkumníky, které dělají přesně projekty odpovídající potřebám. Vláda si prostě poradila sama. Teď však pryč od idyličnosti demonstrace. Během celé její doby bylo rozdáno nespočet letáku levicových stran. Ty jsem se zájmem přijala a jen, co bude klid, chystám se je přečíst. Vždy je dobré vědět názory druhé strany. Demonstrace je celkem poklidná a mě dlouhou dobu vůbec nevadí. V jednu chvíli však u Gambetty( velké náměstí v Bordeaux) spustí několik dělobuchů. Ty já hrozně nesnáším. Bojím se jich. V tu chvíli se tedy má nálada naprosto pokazila a dokonce už se nikdy nedostala zpět. Z počátku jsem byla jak na trní, pak už jsem se trochu uklidnila. Prošli jsme tedy velký kus města a vraceli se ulicí Svaté Kateřiny. Do megafonu vyřvávala hesla dvě holky a jak Charlotte poznamenala, zaplať pánbůh jsem neviděla dobře nálepku, z jaké strany byly. Už téměř před koncem jsme se odpojily a Charlotte mi šla kus ukázat jak na sbor...Začínal mi v 8 hodin v budově konzervatoře( ta zde není klasickou střední školou jako v Čechách). Dorazila jsem, na recepci se zeptala, kde zkouší onen sbor a vzhůru do zkušebny. Před ní stál hlouček lidí, kde jsem se zeptala a kde se mě ujala Stella, která mi odpovídala na mail. Zkouška začala klasicky z určitým zpožděním a už při rozezpívání bylo slyšet, že sbor to špatný opravdu není. Sama Stella zpívá opravdu dobře. Lehký a ohebný hlas. Je jí 24 a studuje na konzervatoři klavír. Vedle mě, myslím, Jenna- hlas poměrně dost hutný. Technicky o něco horší. Nedivila bych se, kdyby studovala zpěv. Sbormistr je mladý a hlavně předzpívává. Po rozezpívání jsme začali- světe div se- s Petrem Ebenem. Pobavilo mě, že si hodně lidí myslelo, že je Angličan. Na zkoušce nás bylo asi 30. Mužské hlasy asi 12. Nejvíce klasicky sopránů. Po Ebenovi následoval nějaký anglický madrigal, kde mimojiné Stella a Jenna vedle mě poznamenaly, že dobře čtu z not. Konec byl se zpěvným spirituálem. Na konci solový soprán C3, rozdělení spíše, kdo chce...Zatím jsem se neprojevila, ale znáte mě...Po zkoušce jsem lehce mluvila se sbormistrem, který se mě mimojiné zeptal,jestli jsem s jejich levelem spokojená. Udělalo mi to radost. Pak také se Stellou. Ohledně soutěže na konci května v Tours. Jestli bych chtěla jet a stihnu se naučit 18 minut zpaměti. Odpověd jasná, teď jen počkat, jestli bude místo. Po zkoušce spokojená a nabitá, po nábřeží jsem si to šlapala domů a volala nadšeně s Charlotte. Bylo už skoro 11.
Středu, čtvrtek a pátek si zpětně už tak dobře nepamatuju, shrnu tedy hlavní body. Anně bylo špatně, ve čtvrtek nastoupila do nemocnice a později mi napsala, že byla operovaná. Ve škole jsem strávila čas s Reynou. Mexičankou. Už jsem o ní, myslím, psala. Její přítel je v týdnu mimo Bordeaux, tak jsem dávala tipy jak se zabavit. Půjde asi se mnou taky tancovat. Jinak evidentně ji potěšila moje otevřenost ve vztahu s Charlotte, hned pookřála a vylezlo z ní, že přítel je její první. V Mexiku je homosexuální vztah nahlížen dost nelibě, byla zamilovaná do slečny, ale rodina a přátelé to nepřijali. V pátek se nám konečně podařilo naplánovat sraz s Danou. Jedinou Českou, kterou znám v Bordeaux. Dorazila ke mně domu něco po 7 a prokecali jsme to všechno až do 10. Tipy, triky a také poslední půl rok, co jsme se neviděly. Když jsme pak něco po desáté odcházeli ode mě a povídali si česky na ulici, bylo to pro mě opravdu divný. Přeci jenom jsem česky na ulici v Bordeaux v životě nemluvila, teda kromě toho, co jsme tady byli se sborem. Dorazila jsem plně naložená věcmi k Charlotte a bez toho, že bych to očekávala, zůstala jsem tam dalších šest dní. Charlotte zkolila totální chřipka. Tři a půl dne v podstatě naprosto prospala.
Měla jsem prázdniny, takže mě to netrápilo. Čas uběhl jak voda. Já skoro nic neudělala. Poslala jsem jen nějaké práce na konec semestru v Čechách. Ty, díky mým překlepům, které Charlottiný počítač neopravuje, nedopadly nijak dobře. Byla jsem dost zklamaná.
Od čtvrtka následoval bláznivý týden s rodiči. 24 hodin na 24 hodin s nimi a mezi francouzštinou a češtinou. Ale nakonec jsme si to, myslím, v celku užili. Pro ty, co nejsou na facebooku odkaz na fotky http://www.facebook.com/album.php?aid=64609&id=675603977&l=5ca3a Čas jsme strávili v Bordeaux- procházky všude i kde jsem v životě nebyla. Dva výlety mimo. Jedno do Arcachonu a pak na Dune de Pyla, druhá na venkov okolo a rodné město Charlottiné maminky Créon. Nepočítám pak 3 skvěle strávené večery u Charlottiných rodičů a hromadu menších událostí. Maminka se zamilovala do kočky Lyloo a taky Paula. Tatínek měl zas burzu... No a ve čtvrtek ráno v 10:30 to vše skončilo. Posazeni na vlak do Paříže, vrátila jsem se do svého francouzského života. Konečně jsem se dokopala udělat si účet a přehlásit elektřinu.
Pátek jsme strávily krásné odpoledne s Annou. Nejdřív u mě- probraly jsme toho zase hromadu a pak vyrazily skrz město na nábřeží. Jak Charlote později poznamenala, Anna zapadá naprosto do mého zvláštního modelu kamarádů. Žádná urážka pro Vás moji drazí, víte, že Vás miluju!!!!
Legrační pak byl sobotní večer. Byli jsme pozvaní k jedné z pratet Charlotte. Ve zkratce- 89 let, pouze tři falešné zuby a právě zavedený internet s novým notebookem. To jste prostě nazažili! Večer byl palačinkový a pro 12 osob byly udělány z dvou kilogramů mouky, 25 vajec a půl litru rumu. Opravdu no comment...Každý snědl tak 9 palačinek....Ano- opravdu je dělala sama! Večer byl neuvěřitelný, no a v noci jsme se navrátily k našemu stereotypu- vzpomínky s dětství s počátečními sériemi Akta X.
No a dnes je neděle. Přes mojí lenost jsem dohnala čas na blogu a příště už Vás čeká klasický režim. Zatím se tam mějte hezky a jen poznámka- na skyeurope je opět akce na letenky, tak na ně mrkněte, ať Vás případně můžu vidět v reálu....M.