A jedeme na cesty...

Taaaaak. Uběhlo šíleně času a vody od té doby, co jsem Vám psala, že mám trochu problémy nalézat správně písmenka s háčky na klávesnici. Nutno však podotknout, že s francouzskými akcenty na tom nejsem o mnoho lépe. Stydím se a hambím, jak nám kdysi v Kuhňáku Bednárik říkal v Japonsku. Proběhlo velké množství věcí, které si už určitě ani nepamatuju, a tak prostě začnu u toho, co teď vyprávím i všude tady- mojem dobružném výletu po jižní Francii.
Stalo se tak, že Anna už nějakou dobu zmiňovala, že bychom mohli jet do Nice, kde její rodina má dům. Nabídka byla zopakována několikrát pro mě i pro Charlotte, ale furt jsem se k tomu nějak neměly. No a najednou prázdniny byly skoro před námi, Charlottiná fakulta stále zablokovaná, a tak se nevědělo, co se bude dít. Týden před začátkem prázdnin u mě Anna spala a pojaly jsme ten bláznivý nápad- jih Francie minimálně na týden a brzy vyplynulo, že vlakem to nepůjde, a tak jsme začaly hledat pomoci spolujízdy. Nakonec tedy všechny dlouhé přesuny byly pomocí auta sdíleného s někým. Nechtěly jsme vidět jen Nice, které jen nejdále, ale volba padla i na Montpellier, Aix-en-Provence a Marseille, které jsou po cestě. A jak s ubytováním tam??? Pustily jsme se tentokrát do dobrodružství, o kterém jsem ale slyšela mnoho dobrého- Couchsurfingu! Je to nezisková organizace (na internetu je přihlášeno více než milión uživatelů), pomocí které jde najít ubytování zadarmo po celém světě. Bydlíte u lidí doma, kteří vás nechávají přespat u nich na gauči či v pokoji pro hosty. Síť je velmi komplikovaná a bezpečná- no koukněte sami na www.couchsurfing.com
NO tak tedy došlo na sobotu ráno, něco před 9 jsem vyrazila z domova s kabelkou a malým příručním kufrem narvaným až po okraj. Odjezd z Bordeaux v 9 směr Toulouse s mladým párem studentů. V Toulouse nás čekalo metro a přejezd na nádraží odkud jelo naše další spojení. Nějakou dobu jsme si počkaly, ale nakonec přece po 13.30 jsme vyrazily do Aix-en-Provence. Druhá cesta byla příjemnější, mladá holčina z Bayonnu přesouvající na stáž a s ní její malá kočička. Jediný problém byl s GPS, která nás bohužel navedla trochu jinam, a tak po výstupu jsme musely popojet drahým autobusovým spojením do centra. Pak už jsme čekaly na hlavní třídě Cours Mirabeau až dorazí náš hostitel. Nutno říct, že to byl docela adrenalín. Čekáte a koukáte okolo sebe, kde se blíží s přátelským úsměvem k vám. Saad dorazil ještě s dalším couchsurferem, který s námi zůstal onu noc. Byla to legrace, protože pro všechny to bylo poprvé a moc příjemné. K večeři ohromně uspěl můj lososový tatarák a pak už jen povídání. Druhý den jsme se na naléhaní Anny vydaly do Arlés- města Van Gogha. Bohužel nám to dost propršelo, a tak jsou některé fotky trošku smutnější. Ale městěčko je to moc hezké a v době Velikonoc opravdu živé. Konala se corrida, na kterou jsme se my nemohly vydat a později z fotek jsem to velmi ocenila. Nemyslím si, že na tom mám žaludek. Nemocnice, kde skončilo slavné ucho, je moc idylická. Nedivím se, že květiny jsou modelem...
Náš první den byl úspěšné zakončen a čekal nás večer ještě víc plný povídání a hlavně doporučení spousty dobrých filmů a seriálu, takže jsem druhý den odjížděla s počítačem naaaaprosto narvaným. Mimo to jsme taky díky Saadovi získaly velkou touhu navštívit Maroko, která byla ale brzy přibržděna upozorněním, že v tuhle chvíli pro holky to není úplně nejbezpečnější, takže si asi budeme muset počkat. Jinak jsme si všichni hezky postěžovali na radikální větve náboženstvích a vůbec jsme si opravdu užili společný čas. Druhý den nás čekalo centrum Aix-en-Provence ale jako Velikonoční pondělí nám zbylo jen si všechno projít. Aix je město Cézanna, a tak nás neminul jeho ateliér, kde by, myslím, mnozí z vás mojí drazí mohli bydlet...

Ano, ano- pochopili jste to správně, bude to alespoň trošičku na pokračování...

Fotky z této části viz zde:
http://www.www.facebook.com/album.php?aid=76073&id=675603977&l=4231cc1f62
http://www.www.facebook.com/album.php?aid=76074&id=675603977&l=964f373f4b

Jeden zbyteček velké lenosti

Přidávám jen malý kus příběhu jednoho měsíce, ke kterému jsem se nikdy nedokopala...

Tak už zas víc jak týden za mnou a já se opět dokopávám k napsání na blog. Vrátím se ještě krátce k neděli, kde jsem po večeři v obýváku měla menší zachvátek. Na večeři byla pozvaná dcera tatínkova kamaráda a jak pak tak diskutujeme, vyleze z ní, že je stoupencem směru „ solidárnosti“. To by ještě šlo. Po chvíli hlubší debaty z toho vlastně vylézá názor, že někdo má právo říct někomu, kdo je bohatý, že by měl určitý podíl svého majetku podělit s ostatními. Začalo pro mě přituhovat. Argumentovala jsem, že chápu, že Bill Gatesovi nic neudělá zmizení jednoho procenta, ale jak by hodně podobných stoupenců řeklo, je mu nic neudělá ani ztráta 99% a podržení jen jednoho procenta. Zkrátka a dobře, pro mě neexistuje nikdo, kdo má tohle právo. Skončilo by to zase jako za komunismu. Pondělí po prázdninách začala testem z ortografického přepisu, zaplať pánbůh slova vynechaná v testu nebyly tak těžká, a tak jsem o týden později obdržela celých 17 bodů z 20. Anna potvůrka ještě o půl bodu víc...Jinak se pondělí ničím nelišilo.
V úterý mě čekalo tancovaní, nikdy z cizinců nedorazil a já jsem se navíc předtím nenajedla, takže jsem se cítila opravdu divně. Dělali jsme hodně věci na nohy, což jsem pak další tři dny cítila. Večer byl nejdůležitější sbor. Sbormistr přinesl noty na smíšenou úpravu Prší( asi ještě z jejich pobytu v Čechách před 4 roky). Verze to zároveň byla i jiná- staroslovenská. Text jsem neznala. Požádal mě ho před všemi přečíst a přeložit. Jak mám rozlišit nuanci mezi prší a leje??? Prostě prší hodně no...Nemůžu si dělat život ještě složitější. Pak mě neustále žádal korigovat jejich výslovnost. Obecně nebyla špatná, jen to R u některých zní tak trochu rusky...Po zkoušce jsem ho také požádala, jestli nezná nějaký jiný dobrý sbor, protože opravdu cítím, jak člověk vychází z formy. Dal mi číslo na někoho, kdo vede malý komorní soubor, ale už to asi vzdám, protože i jak on poznamenal, jsme už skoro na konci roku. Nabídl mi pak zpívat ve sboru katedrály, který vede, s tím že ale to není stejná úroveň. Tedy jak Charlotte ráda poznamenává- zpívající důchodci...
Středu jsem dostala výsledek z mojeho prvního testu- toho,který jsem psala před prázdninami z Civilizace na politické strany a odbory. Dostala jsem 19,5 na 20 kvůli tomu, že jsem nenapsala v jedné otázce slovo stávka. Měla jsem tam manifestace, demonstrace a všechno jiné, ale to holt tady ve Francii není to samé. Tak takhle daleko jsem se před 3 týdny dostala a ani o řádku víc. Nějak se prostě nemůžu dokopat. Ve třech týdnech se toho mnoho událo. Samozřejmě si to pořádně nepamatuji, a tak to tedy zkrátím a vezmu to od konce. Poslední víkend byl původně naplánovaný mimo Bordeaux. Měly jsme vyjet na oslavu narozenin Johanny do Pyrenejí. Já kvůli tomu i odmítla jet se sborem na koncert. Všechno dopadlo ale úplně jinak. Charlotte v sobotu ráno dostala menstruaci doprovázenou zvracením a křečemi, takže bylo po výletu. Zůstaly jsme celý den doma. Začala jsem proto rychle zařizovat koncert a nakonec se mi podařilo odjet v neděli v poledne s Alexim(sbormistrem),Sarah a Johanne autem do městečka Nerac. Dorazili jsme dříve než ostatní, takže jsme trochu prošli městečko, které je kouzelné a něco i zblajzli. Na samotný koncert dorazilo malinko lidí, oproti dnu předtím, kdy prý měli lidí hodně. Program byl dlouhý, já si s nima zazpívala jen věci, co znám, tedy minimum. Vyfasovala jsem i jejich kostým, což jsou různě barevné košile s dlouhou černou sukní pro holky. Mám fuschisiovou- oranžové jsem se zaplať pán bůh ubránila oproti časem v Kuhňáku. Koncert se mi líbil. Byl vtipný a s energií. Zvukově zněl taky celkem dobře. Ze sopránů nikdo moc nelezl, což bylo podivuhodné. Občas se ozývalo lehké vibrato Jeanne(ta je na konzervatoři). Ale celkově to vyznívalo dobře. Jinak Jeanne a Heléné jsou sestry. Jedna dělá zpěv a piano, druhá cello a čínštinu na univerzitě Bordeaux 3 a obě jsou moc sympatické. Trochu střeštěné ale opravdu moc milé. V pauze se venku tančil folklórní tanec. Bála jsem se, že bude těžký, a tak jsem se nepřidala, ale opak byl pravdou, a tak už se těším na příště. Po koncertě jsem odjížděla opět s Alexim, Sarah a tentokrát David- Angličanem, který je tady na Erasmu.

No tak aspoň tuhle část a teď už velký skok...