Nastěhovaná a povýšená do druhého stupně!

Stěhování dalo zabrat. Vyšlo to asi na jedno auto a půl. Problémem bylo, že byla neděle a tedy Bordeaux uzavřeno pro dopravu v centru, kde já bydlím. Poprvé jsme to obešli, protože nás nějaká paní nechala vjet pomoci její karty. Po druhé to přes policistu neprošlo. Nosili jsme to tedy z dálky. Z toho důvodu a také proto, že Charlotte měla druhý den referát, jsem zůstala sama a pustila se do smontovávání stolu a gauče. Nutno říct, že ne příliš úspěšně. Neměla jsem na to sama sílu. Charlotte později dorazila a celé nám to trvalo asi dvě hodiny. První noc nás čekala na rozkládacím gauči a pro ty z Vás, kteří na něm budete spát, můžete být v klidu. Je moc pohodlný.
V pondělí ráno pro mě byl nástupem v podstatě do nové školy. S výměnou stupně uvidím úplně jiné lidi. Jela jsem do školy o trošičku dříve, chtěla jsem vyřídit zápis s madame Kancellary, ale ta mě tak trochu odbyla, že s sebou nic nemá a mám ji poslat mail. První hodina byla fonetika s ní v laboratořích. Nahraný text jsme přepisovali, částečně diktát, ale jen zpola. Zaplaťpánbůh tam jsou jen vynechaná slova. Nevedla jsem si tak hrozně, jak jsem se bála. Už teď a pak po další hodině bylo cítit, že tady francouzsky umějí a nemluví s nimi jak debily. Už hezky rychle, obecně bez žádných okolků. Druhá hodina byla konverzace. Představilo se několik z nás, kteří nebyli z různých důvodů na minulé hodině. Už přitom bylo slyšet, že lidé mluví o dost lépe. Několik z nich mělo stejný důvod pobytu ve Francii jako já. Tedy jejich akcent se nedal srovnávat s lidmi z prvního stupně.Po představení jsme v párech začali vymýšlet příběh podle obrázku, který nám profesorka rozdala. V páru jsem byla s Švédkou Annou, která se prozatímním stala mojí hlavní kamarádkou. Neustále se směje( Karolín, trošku mi připomíná tebe! Bude se ti líbit. Nemluvě o tom, že má taky mezinárodní maturitu a kamarádku z UWC.) Na příběhu k obrázky jsme pracovaly, ale taky hned začly drbat..no znáte mě...Anna mluví opravdu výborně, jak později Charlotte řekla, chvílema není poznat, že je cizinka. Tak jsem ráda, že mám dobrý příklad. Další hodina byla fonetika v amfiteátru. Oproti prvnímu stupni byla o poznání svižnější. Projeli jsme všechny samohlásky a pak ty jejich nosovky( ty cítím, že budu nenávidět- jak v tom má Čech slyšet a na to udělat rozdíl???) Tím můj den ve škole končil. Nadšená jsem dorazila domů. Ještěže jsem tu skupinu vyměnila! Dočítám Malevil a pak uháním za Charlotte.
Úterý- vyrazila jsem sama tancovat. Čekal mě současný tanec začínající přesně v poledne a to v univerzitním tanečním sále. Vůbec jsem nevěla, jak to tam chodí, bylo to tedy takové trochu dobrodrůžo. Zaprvé jsem přesně neodhadla, jak dlouho mi to bude trvat, dorazila jsem tedy přesně na celou. Profesorka nikde, v sále asi 4 lidi. Otázela jsem se, kde se převlíct a uháněla tam. Nezeptala jsem se už jak s věcmi, tak kromě peněženky a mobilu jsem je tam nechala. Špatně nosí se s sebou. Nějakou dobu ještě čekáme, profesorka dorazí později. Nálada je zvláštní. Nijak přátelská, spíše jsou všichni v rozpacích. Je mi trochu divně. Myslím si, že z nezvyku, ale přetrvá to celý den. Hodina je prima, ale celkem jedem a prvky také nejsou nejlehčí. Plus ta rozpačitá nálada odcházím v divném rozpoložení. Doběhnu se najíst a pak už tradá na gramatiku. Měla jsem docela respekt, ale neděláme tak těžké věci a v jednu chvíli, když řeknu správně jednu větu, která byla trochu náročnější, a předtím jsem upozornila, že si nejsem jistá, jestli to tak je. Moje profesorka(civilizace z prvního stupně) odvětí, že bych rovnou mohla skočit do třetího stupně. Vtip, ale potěšilo to. Jak mi není dobře, jedu rychle domů a jsem v klidu. Ten přeruší Charlotte, která neplánovaně přináší nákup. Můj základní nákup doma. Hezký to pocit. Tráví se mnou dvě hodinky a uhání dom, jak na plánovala. Zítra má prezentaci.
Středa je spojená s hnusným vstáváním na 8:30. Volitelný předmět Francais des affaires. Minulá hodina odpadla. O nic moc jsem tedy nepřišla a děláme tedy téměř začátek. Mluvíme o rozdělení ve společnosti- v podstatě to, které mi Charlotte vysvětlila v pondělí před televizí, když jsem se jí na to ptala, a tak to jde. Hodina končí v 10:30 a pak dlooohatánská pauza až do Civilizace. Nejraději bych šla tancovat, ale končí to 15 minut po začátku mojí další hodiny, a tak se courám. Mimojiné jdu koupit knihy na gramatiku. Ptám se na cestu a ti Francouzi si snad myslí, že cizinci jsou úplně blbí. Hodně lidí neví, ale vedle toho mě dva lidi posílají směrem do knihovny místo do knihkupectví, přestože to říkám jasně. Je snad rozdíl librarie a bibliotheque ne??? No comment. Pak jdu jíst. Otevírají opravdu s první minutou a posléze zaháním čas na lavičce při prohlížení knih, co jsem koupila. Později zjistím, že knihu ortografie má Charlote doma. Učíme se totiž z knih pro Francouze. Akorát, že tuhle dělala, když jí bylo třináct-čtrnáct! Vracím se tedy někam do období, kdy jsem nevěděla, co je to věta vedlejší...Konečně ta civilizace! Měli pravdu. Profesorka je bláznivá! Mluvíme o politických stranách a syndikátech- už vím, česky odborech. Ve Francii to je opravdu věda. Příští týden píšeme test. Na začátku mi její bláznivost nevadí, ale posléze toho začínám mít dost. Vůbec s námi nediskutuje a věci dost zjednodušuje. Viz pravice a levice. Následně fakt, kdy práci v neděli naprosto shodí, mě nabručí a následuje poznámka o špatnosti privatizace pošty. Že by znala události z Austrálie- to bych musela být naivní, a tak se držím, abych nic neřekla. Chtěli byste to vidět co??? Jinak pro ty, co australskou privatizaci neznají, viz Holman Úvod do ekonomie!!!! Domů odjíždím nasupená. Taková manipulace se studenty, nedivme se pak, že jsou tady tak levicový! Večer trávím u Charlotte až pozdě v noci na cestu domů. Můj plán je ráno vstát a zmanipulovat fakt, že normálně jsem v první skupině, a dorazit na 9 do druhé skupiny Compte rendu. Tak bude můj den ušetřen. Ale jak to bývá...
S vybitými mobily....Nic mě neprobudilo...A tak dorážím až na volitelná Francouzký turismus. Nakonec jsem se překousla a dala se do toho i přesto, že to učí madame Cosson. Štěstí však stálo při mě! Bylo nás moc, a tak jsme rozděleni do dvou skupin a to ryze naším rozhodnutím. Prchám tedy vedle, kde máme mladou profesorku( původně z prvního stupně na Compte rendu). Ta dělá vtípky, a tak to ubíhá. Jinak dost lidí uprchlo ze stejného důvodu jak já, dozvídám se při hodině. Pak už jííííím...Potkám se s Nicole a Cristal z prvního stupně a zblajzneme jídlo společně. Oni už mají po škole. Já se vrácím na Compte rendu. Toho se dooost obávám. Kdyby mělo být kopii z prvního stupně, nevím, jaké mám šance. Ale zase štěstí na mé straně. Je to úplně jiným stylem. Ten v klidu přežívám a těším se na příští, protože nám ohlašuje, že budeme dělat akcenty. Takže přeci jenom asi existuje nějaké to pravidlo pro jejich čárky! Přesně co já potřebuju! Díky vybitému mobilu se míjím s Charlotte na domluveném srazu. Je doost naštvaná. Žehlím to pěknou chvilku. Ten večer spíme u ní. Večer nás však nemine Akta X ve francouzštině.
Tak a je tu pátek. Na 9 tu mám písemný projev. Ten se také hezky vybarvil! Děláme předminulý čas. Díky angličtině, není problém ho pochopit. Velkou část hodiny taky vymýšlíme příběh ke komixu. Neodoláme a dodáme mu politický nádech s pojmenování jako banka Francie, pan Sarkozy a gang Lehman Brothers...Užíváme si to...No a je hotovo...S Anny vypadne, že má dnes narozeniny. Zvu ji tedy večer ke mně, kdy má dorazit i Paul a pak “dvojčata“ Miky a Vinc. Odpoledne odpočinek a začátek Mužů pod ochranou. Ve Francii začíná noční život opravdu v noci. Charlotte s Paulem dorazily něco tesně před 11 a Anna chvíli po nich. Až asi o dvě hodiny později doráží Vinc a Miky a s nimi Anouk-další kamarádka z gangu řekla bych. To už je ale Paul pryč a my v tomhle složení zůstáváme do půl páté, pokud se nemýlím. Kuřáci přežívají nekuřácký byt zcela v klidu. Odešli jen asi dvakrát ven na schody, kde je volný výhled do dvora. Však uvidíte na fotkách nebo později v reálu. Byl to moc příjemný večer. Anna byla všem moc sympatická a do mého klišé modelu kamarádů hezky zapadá se svým nekuřáctvím a nepijáctvím. Rychle spát..druhý den ráno totiž...
...čeká Catherine na mě a vyrážíme se podívat na trh na kozačky známých značek super zlevněné. No jsem vybíravá. Zase nic. Počítám s Braderie přístí týden. To je oficiálně ohlášený konec slev, který probíhá formou tak trochu blešárny. Nebo aspoň tak si to z popisu představuju. Pak rychle domů, kde pobírám několik věcí hlavně kvůli učení( a to ještě stále z důvodu absence internetu u mě doma) a začínám u nich pracovat na mém článku o historii školství ve Francii a pak jazyku okcitánštině. K obědu nemůžu nezmínit tradiční sobotní steak caché. Jo-to mleté maso ve tvaru steaku. A pak už píšu jak divá. Charlotte odjíždí o něco dříve na koncert a my s Catherine a Catharou(teta z druhého kolene) za ní o něco málo později. Předtím ale svádím tu bitvu psát srozumitelně a inteligentně v češtině. Jsem tady teprve měsíc a už je to tak špatný. Jak to bude vypadat v červnu??? Jinak tady si dloubnu, moje Karolínka na tom není o nic lépe. Moje slovní spojení údajně nezná, vytahuje z rukávu rychle náhražky. Hehe! Eva Chalupová na facebooku je nakonec moji záchranou. Přesvědčuji se, že ještě furt trochu česky umím! No a ten koncert...Charlotte s ochestrem...Zlepšili se. To ano. Ale při pohledu na nich mi nezbyvá než vzpomínat na Kunhak a ten hrozný pohled na ty dětské robůtky zpívající často bez výrazu spokojenosti. Těch několik málo, co jej mají, se později dozvídám, jsou studenty místní konzervatoře, na koncert vlastně jen půjčení. Nemohu nepoznamenat, že na koncertě se sešla snad celá Charlottina rodina s tatínkovy strany. Bylo nás asi 15. No a pak už hlady šilháme. Rychle zpět do Bordeaux a pak nouhy šourám únavou dorážíme na party k Mathiuemu. Je to celkem daleko a nemine nás debata o orientaci, kde se opět přesvědčím, že mně na rozdíl od NĚKTERÝCH jiných nechybí. Nakonec ale stejně většinu party prolelkuju a později prospím vedle na gauči, i když bordel dělají pěkný! Spát jdeme v 6!
Paul má narozeniny. Trochu slavnostnější jídlo, ale jinak žádný rozdíl. Den díky pozdnímu začátku utíká skokem. Pozdě večer se přesouváme domů, kde, jsem zapomněla říct, je ze soboty přestěhovaný další nábytek. Už to vypadá, že tady opravdu někdo žije.
Tak a teď váhám, jestli Vás mořit s dalšími dny, nebo počkat. Ale jste přeci na mě zvyklý, jak jsem ukecaná!
Pondělí prospaná do růžova respektive do poledne. Vyrážím do školy na fonetiku. Přepis mi jde tentokrát mnohem lépe a dost rychle. Pak nás čeká konverzace, kde zrovna jak naschvál já s Annou musíme být první k převyprávění našeho příběhu, který samozřejmě není pořádně připravený a navíc poznámky zapomenuté doma...Ať žije improvizace! Následuje hromadná fonetika. Děláme souhlásky. Teprve teď chápu moje štěstí Češky. Vše máme v podstatě stejné. Maminka mě naučila stejné zvuky jako Charlotte její. Jen ty nosovky jsme nějak opominuly...Po hodině máme plavat rychle dom, blíží se prý další vichřice. Mírnější než minule ale opět. Doráží nakonec se zpozděním, když už jsem s Charlotte v bezpečí domova a koukáme na Muholland Drive. Kdo to celé pochopil ozvěte se a napište mi, jak to je!
Úterý je také ve znamení pohody. Až na poledne jedu na tancovaní, kam se původně moc nechce, ale nakonec jsem spokojená. Doráží totiž i Nicole a další dvě holčiny z Deflu. Všechny větší začátečnice než já, profesorka to ví, a tak se to celé zpomaluje a zpříjemňuje. Stejně se ale nemůžu ubránit divnému pocitu, který mám pocit, že vůči mě má. Nevím no. Asi zase moje paranoia. Pak jdu jíst s Nicole a když oni mizí. Už mají volno, přesedám k Anně, která dorazila s Číňanem po badmimtonu. Čeká nás gramatiku. Rychle dělám domácí úkoly. Klasicky na poslední chvíli jak to u mě bývá! Hodina ubíhá. Nejde však si však nevšimnout Rusky Kristin tak třicetileté, která dost narušuje hodinu a vůbec...radši asi no comment..No ale přece. Když jsme se na něco ptaly mi, byla to pitomost. Ale ona nás pak 15 minut zasekla na jedné věci, kterou je nutné se prostě nadrtit a nedělat porovnání s našimi rodnými jazyky. Tramvaj nazpět je narvaná. Naším směrem z nějakých důvodů jede méně tramvají. Příjíždím přesně na 6, a tak se rozhodnu, že zůstanu.
Tak-nestacila jsem to dopsat na ceskem wordu. Mam pred sebou francouzskou klavesnici s prehazenymi pismenky a chybejicimi hacky, a tak si na zbytek 1 a pul dne budete muset pockat do pristiho prispevku...jen vas navnadim, ze jsem byla poprve na demonstraci a take na francouzkem sboru...a ted cekejte moji drazi.... Libam Vas. M.

Tak a je to tady- stávka, změna stupně a byt...

Od úterka se začalo s papíry k pronajmutí bytu a těch bylo. Francie dostála své pověsti byroktratického monstra. Můj garantem se stal tatínek Charlotte a musel mimojiné dokazovat příjem za poslední tři měsíce, že je vlastníkem objektu atd...Mě v úterý čekal celkem normální den ve škole. Poprvé jsem měla takzvané TD- travaux dirigés, což je předmět k procvičení aktivně v laboratořích. Ta vypadá tak, že na každém stole máte přístroj k přehrávání a s dalšími jinýma funkcema a pak sluchátka s mikrofonem. No o tom si, co jsem já zažila, může naše české školství nechat jen zdát...Na tomto předmětu jsme mimojiné zaslechla poprvé víc mluvit Dimitriho, který mluví opravdu skvěle, a tak to na chvíli oddálilo moji touhu změnit skupinu, ale opravdu pouze jen na chvíli, protože následovala středa.
Ráno začalo fonetikou s madame Cosson. Postupně si pozvala několik lidí k tabuli k vysvětlení horní dýchací ústavy, kterou jsem dělali minule. Někteří studenti jsou fakt dutí. Nejde to jinak říct. Já u tabule byla taky a po mě to už šlo. Následovaly další dvě hodiny TD, s tím že ta druhá byla o mluvení. To mě definitivně vyděsilo. Mluvila jsem ze všech opravdu nejlépe, přestože minimum, které snad strávili ve Francii bylo 8 měsíců. No prostě hrůza. Takže jsem se dala do toho. Moje původní rozhodnutí bylo o požádání změny orálního modulu. Profesorka TD mi to posvětila a poslala za madame Cosson. Jen ještě jednu poznámku k hodině. Z jednoho z Číňanů, který vypadá dost tupě a bez zájmu vypadlo, že je středoškolský šampión Číny v matematice. Můj obdiv. Následovala tedy madame Cosson. Té když jsem řekla o změné orálního modulu, okamžitě otočila a začala mluvit o změné celého stupně, že prý s psaním to není špatné a nevidí důvod proč. Několikrát jsem se ujišťovala, jestli si je jistá a i to psaní není tak špatné a ona zatvrzeně ano a že rozdíl není ve stupni tak obrovský. Projedná to tedy na poradě ve čtvrtek dopoledne. Byla jsem šťastná, ale přeci jenom trošku vyděšená. Compte rendu ve druhém stupni bude maso. Večer u nás byla Annick s manželem a synem. Nejstarší sestra maminky. Byli zkontrolovat Mimizan po té vichřici a dopadlo to celkem dobře. Popadané větvě, nějaké tašky. Trochu vody v pokojích, ale přežil to. Po večeři Charlottina maminka vytáhla petici, o kterou se stará. Proti zvýšení důchodového věku. Podepsat jsem nemohla, je to proti mému přesvědčení, a tak došlo k diskuzi, kde a za to jsem byla ráda byla na mé straně Annick a její manžel. Můj hlavní argument byl nedostatek produktivní populace k placení důchodu. Prostě jsme v Evropě nevyprodukovali dost dětí, které by pak mohly platit na rodiče. Diskuze byla docela drsná. Sarkozy může být špatný, ale tohle je potřeba. Jěštěže jsem nebyla sama. Potom, co se omladina posunula do obýváku, starší pokračovali a ne o nic méně.
Čtvrtek byl dnem stávky. Francie se pustila do generální stávky proti postupu Sarkozyho obecně. Ještě dopoledne jsem to dost dobře nechápala. Charlotte mi některé věci vysvětlila, ale nemohla vše. Ráno jsem nijak nespěchala. Měla jsem omluvu stávku a věděla jsem, že všichni dorazí pozdě kvůli tramvajím. Měla jsem zpozdění jen asi 5 minut. Profesorka tam ještě nebyla a studentů nás bylo jen 6. Šla jsem za madame Cosson zeptat se, jestli budeme mít hodinu a ona místo odpovědi hned přeskočila na změnu stupně. Koukala na moje psaní, není to prý nic moc, ale mělo by to jít i vzhledem k tomu, že studuji vysokou školu v ČR, měla bych mít prý potřebnou kapacitu to vstřebat. Přijala dobře i to, že vím, že budu muset pracovat sama doma. Teď už se tedy uvidí po poradě. Nám mezi tím dorazila profesorka. Chvíli jsme ještě počkali, jestli někdo nedorazí. Uvažovalo se, že se to rozpustí. Jediný Číňan, který dorazil, se sebral a odešel. No comment. S profesorkou jsme nakonec strávily skvělé dvě hodinu. Povídaly jsem si. Přes stávku, rozdělení pravice a levice to došlo k tomu, že jsem s ní diskutovala hlavně já o politice Sarkozyho ve Francii versus pravice u nás. Opravdu to není to samé. On je opravdový populista, mimojiné volený i rasisty, což u nás snad proboha Topolánkovi nehrozí. Dost mě přesvědčila. Nebyla nijak vyloženě zaujatá jako třeba Charlottini rodiče, ale ukázala a vyjmenovala dost věci, proč být proti němu. Vlastně z toho jde strach. Musím ještě nějaké věci ověřit a pochopit,proč to tak prošlo, ale on se opravdu chová jak nějaký diktátor. Tento fakt musím ověřit, ale poslední dobou prý protlačuje zákony skrze něj, bez posvěcení parlamentu a senátu, z čehož jde dost strach a myslím si, že kdyby se něco takového stalo u nás, i my bychom byli v ulicích. Po této osvěžující hodině s madame Brossard, (která je mou budoucí profesorkou gramatiky!!) jsme vyrazily s Nicole na jídlo. Později za námi doběhla Cristal-Taiwanka. S tou jsme mimojiné probraly problém Číňanů v Deflu. Zjistila jsem, že jsou to všichni děti tamějších politiků či bohatých byznysmenů, tak proto asi kašlou na školu. Rodiče to prostě zaplatí znovu. Ve většině to tedy vysvětlilo vše. Pak už jsem běžela počkat na výsledky z porady. Nakonec jsem se musela zeptat v sekretariátu a vyšlo to! Jsem tam. Trošku se bojím, že to bude drsný, ale od toho jsem přeci tady. No a na známkách mi přeci nezáleží, potřebuju se naučit! Musím si to furt opakovat...Potom jsem šla trochu pracovat do knihovny, abych počkala na Charlotte, kterou jsem vyzvedávala u školy a šli jsme zařídit něco do realitky. Večer byl klasicky klidný. Spát jsme ale nešly nijak brzy..
Jinak stávka se mě skoro nedotkla, v její době jsem nebyla v centru Bordeaux. Z Charlottina vyprávění bylo centrum úplně narvané, dav se dvě hodiny nehýbal. Čísla se klasicky různí. Jedno z nich je 70000, což je na Bordeaux opravdu dost. Obrázky jsem našla zde: http://www.flickr.com/photos/cedstyle33/3236295781/in/photostream/ Původně jsem byla stávkou dost popuzena, protože jsem mimojiné vyděla plakáty se slovy jako antikapitalismus a tak. Nic pro mě. Ale Charlote prý takové plakáty neviděla.
Pátek ráno jsme nezvladly. Já i Charlotte jsme měly po jednom budíky a myslely, že se hnem v závislosti na sobě. Nakonec se Charlotte probudila v 8:10. Moje škola byla od 8:30. Už jsem neměla šanci to včas stihnout a vzhledem k tomu, že to byl můj vstup do druhého vstupně, rozhodla jsem se to nechat být. Poprvé a ještě pozdě není dobré. Stejně to ještě nebylo oficiální. To až od pondělí. Tak snad se to nezjistí. Spala jsem tedy dál. Charlotte běžela do knihovny. Měla sraz s holkami na práci ve skupině na exposé(něco jako referát). Vyspala jsem se do růžova a před jednou vyzvedla Charlotte u školy. Šly jsme papat...a to nejlepší kebab v Bordeaux...Jsou tam i kusy máty...No, nebudu Vám dělat chutě. Na druhou jsme byly v realitce, kde jsem musela podepsat smlouvu. Každou stranu a tři kopie. Připadala jsem si jak v továrně. Složila jsem peníze a pak už do bytu, kde na nás čekala paní ke zkontrolování škod v bytu a zapsání do protokolu. Byla moc milá. Shodly jsme se, že se pokusí dokopat majitele k vyměnění koberce, protože v obýváku opravdu není v nejlepším stavu. No tak uvidím. Dala mi dvoje klíče a je to moje...Moc hezký pocit mít tady v Bordeaux něco svého. Vrátily jsme se domů. Charlotte si trochu odpočinula a pak odjela na orchestr. Já se pustila do čtení Malevilu a pak taky trochu skype. Karolín a Stáňo, děkuji za hezký rozhovor...Večeře a odjezd na laser game. Složení já, Charlotte, Vinc, Miky, Camille a její tři kamarádky. Moc jsme si to užili. Tentokrát zabodovala Charlotte. Celkové skončila patá. Noc pokračovala jen s prvními čtyřmi zmíněnými a Paulem až do 4 do rána. Hezky jsem si popovídala s Vincem, zatímco ostatní blázni hráli autíčka Mario. Příjemně strávený večer a buď jsem si už zvykla nebo bylo méně cigaret.
V sobotu jsem se opět hezky prospala. Charlotte odjela něco po 10, měla dost nabitý program. Já nic moc neudělala, až něco po 5 jsme vyrazili do Ikey. Já a Charlotte v jednom autě. Catherine a Paul v druhém. Udělala jsem pár fotek, jak čekáme už plně naloženi u kasy, tak snad se mi to pak podaří stáhnout z telefonu. Mám nový gauč. Stůl s poličkami do kuchyně a pak hlavně drobnosti, které nejdou moc půjčit. Tak konečně je to tady. Ta chvíle, na kterou jsem se tak těšila...Přes noc necháváme věci v autě v garáži a dnes nás čeká vééélké stěhování. Vynést všechny věci do 4. patra nebude legrace, ale snad to bude stát za to. Jinak jestě jedna malá událost v sobotu. Definitivně jsem se rozhodla koukat na seriály s francouzkými titulky. Když to mluví francouzsky a titulky v angličtině, tak mám ze všeho tak polovinu. Jediným problémem ale je, že titulky se dost často neshodují s tím, co je přesně řečeno, a tak pak tane otázka či poslouchat neb číst. Poslouchám. Je mi to přirozenější a navíc lepší do budoucna.
No a dnes je zase neděle. Vyspala jsem se celkem dobře. Spát jsem šla pozdě, díky mému přehozenému rytmu. Četla jsem si asi do 3:30 Malevil. No a dnes něco před 11...Máme za sebou oběd s klasickými steaky z mletého masa a za chvíli už nám zbývá běhání těch pater v mém budoucím hnízdečku. Tak mi přejte sílu. Jinak viděla jsem, že na Vás se blíží taky pěkní vítr, tak se držte, ať neodletíte. Paa M.