Tak a je to tady- stávka, změna stupně a byt...

Od úterka se začalo s papíry k pronajmutí bytu a těch bylo. Francie dostála své pověsti byroktratického monstra. Můj garantem se stal tatínek Charlotte a musel mimojiné dokazovat příjem za poslední tři měsíce, že je vlastníkem objektu atd...Mě v úterý čekal celkem normální den ve škole. Poprvé jsem měla takzvané TD- travaux dirigés, což je předmět k procvičení aktivně v laboratořích. Ta vypadá tak, že na každém stole máte přístroj k přehrávání a s dalšími jinýma funkcema a pak sluchátka s mikrofonem. No o tom si, co jsem já zažila, může naše české školství nechat jen zdát...Na tomto předmětu jsme mimojiné zaslechla poprvé víc mluvit Dimitriho, který mluví opravdu skvěle, a tak to na chvíli oddálilo moji touhu změnit skupinu, ale opravdu pouze jen na chvíli, protože následovala středa.
Ráno začalo fonetikou s madame Cosson. Postupně si pozvala několik lidí k tabuli k vysvětlení horní dýchací ústavy, kterou jsem dělali minule. Někteří studenti jsou fakt dutí. Nejde to jinak říct. Já u tabule byla taky a po mě to už šlo. Následovaly další dvě hodiny TD, s tím že ta druhá byla o mluvení. To mě definitivně vyděsilo. Mluvila jsem ze všech opravdu nejlépe, přestože minimum, které snad strávili ve Francii bylo 8 měsíců. No prostě hrůza. Takže jsem se dala do toho. Moje původní rozhodnutí bylo o požádání změny orálního modulu. Profesorka TD mi to posvětila a poslala za madame Cosson. Jen ještě jednu poznámku k hodině. Z jednoho z Číňanů, který vypadá dost tupě a bez zájmu vypadlo, že je středoškolský šampión Číny v matematice. Můj obdiv. Následovala tedy madame Cosson. Té když jsem řekla o změné orálního modulu, okamžitě otočila a začala mluvit o změné celého stupně, že prý s psaním to není špatné a nevidí důvod proč. Několikrát jsem se ujišťovala, jestli si je jistá a i to psaní není tak špatné a ona zatvrzeně ano a že rozdíl není ve stupni tak obrovský. Projedná to tedy na poradě ve čtvrtek dopoledne. Byla jsem šťastná, ale přeci jenom trošku vyděšená. Compte rendu ve druhém stupni bude maso. Večer u nás byla Annick s manželem a synem. Nejstarší sestra maminky. Byli zkontrolovat Mimizan po té vichřici a dopadlo to celkem dobře. Popadané větvě, nějaké tašky. Trochu vody v pokojích, ale přežil to. Po večeři Charlottina maminka vytáhla petici, o kterou se stará. Proti zvýšení důchodového věku. Podepsat jsem nemohla, je to proti mému přesvědčení, a tak došlo k diskuzi, kde a za to jsem byla ráda byla na mé straně Annick a její manžel. Můj hlavní argument byl nedostatek produktivní populace k placení důchodu. Prostě jsme v Evropě nevyprodukovali dost dětí, které by pak mohly platit na rodiče. Diskuze byla docela drsná. Sarkozy může být špatný, ale tohle je potřeba. Jěštěže jsem nebyla sama. Potom, co se omladina posunula do obýváku, starší pokračovali a ne o nic méně.
Čtvrtek byl dnem stávky. Francie se pustila do generální stávky proti postupu Sarkozyho obecně. Ještě dopoledne jsem to dost dobře nechápala. Charlotte mi některé věci vysvětlila, ale nemohla vše. Ráno jsem nijak nespěchala. Měla jsem omluvu stávku a věděla jsem, že všichni dorazí pozdě kvůli tramvajím. Měla jsem zpozdění jen asi 5 minut. Profesorka tam ještě nebyla a studentů nás bylo jen 6. Šla jsem za madame Cosson zeptat se, jestli budeme mít hodinu a ona místo odpovědi hned přeskočila na změnu stupně. Koukala na moje psaní, není to prý nic moc, ale mělo by to jít i vzhledem k tomu, že studuji vysokou školu v ČR, měla bych mít prý potřebnou kapacitu to vstřebat. Přijala dobře i to, že vím, že budu muset pracovat sama doma. Teď už se tedy uvidí po poradě. Nám mezi tím dorazila profesorka. Chvíli jsme ještě počkali, jestli někdo nedorazí. Uvažovalo se, že se to rozpustí. Jediný Číňan, který dorazil, se sebral a odešel. No comment. S profesorkou jsme nakonec strávily skvělé dvě hodinu. Povídaly jsem si. Přes stávku, rozdělení pravice a levice to došlo k tomu, že jsem s ní diskutovala hlavně já o politice Sarkozyho ve Francii versus pravice u nás. Opravdu to není to samé. On je opravdový populista, mimojiné volený i rasisty, což u nás snad proboha Topolánkovi nehrozí. Dost mě přesvědčila. Nebyla nijak vyloženě zaujatá jako třeba Charlottini rodiče, ale ukázala a vyjmenovala dost věci, proč být proti němu. Vlastně z toho jde strach. Musím ještě nějaké věci ověřit a pochopit,proč to tak prošlo, ale on se opravdu chová jak nějaký diktátor. Tento fakt musím ověřit, ale poslední dobou prý protlačuje zákony skrze něj, bez posvěcení parlamentu a senátu, z čehož jde dost strach a myslím si, že kdyby se něco takového stalo u nás, i my bychom byli v ulicích. Po této osvěžující hodině s madame Brossard, (která je mou budoucí profesorkou gramatiky!!) jsme vyrazily s Nicole na jídlo. Později za námi doběhla Cristal-Taiwanka. S tou jsme mimojiné probraly problém Číňanů v Deflu. Zjistila jsem, že jsou to všichni děti tamějších politiků či bohatých byznysmenů, tak proto asi kašlou na školu. Rodiče to prostě zaplatí znovu. Ve většině to tedy vysvětlilo vše. Pak už jsem běžela počkat na výsledky z porady. Nakonec jsem se musela zeptat v sekretariátu a vyšlo to! Jsem tam. Trošku se bojím, že to bude drsný, ale od toho jsem přeci tady. No a na známkách mi přeci nezáleží, potřebuju se naučit! Musím si to furt opakovat...Potom jsem šla trochu pracovat do knihovny, abych počkala na Charlotte, kterou jsem vyzvedávala u školy a šli jsme zařídit něco do realitky. Večer byl klasicky klidný. Spát jsme ale nešly nijak brzy..
Jinak stávka se mě skoro nedotkla, v její době jsem nebyla v centru Bordeaux. Z Charlottina vyprávění bylo centrum úplně narvané, dav se dvě hodiny nehýbal. Čísla se klasicky různí. Jedno z nich je 70000, což je na Bordeaux opravdu dost. Obrázky jsem našla zde: http://www.flickr.com/photos/cedstyle33/3236295781/in/photostream/ Původně jsem byla stávkou dost popuzena, protože jsem mimojiné vyděla plakáty se slovy jako antikapitalismus a tak. Nic pro mě. Ale Charlote prý takové plakáty neviděla.
Pátek ráno jsme nezvladly. Já i Charlotte jsme měly po jednom budíky a myslely, že se hnem v závislosti na sobě. Nakonec se Charlotte probudila v 8:10. Moje škola byla od 8:30. Už jsem neměla šanci to včas stihnout a vzhledem k tomu, že to byl můj vstup do druhého vstupně, rozhodla jsem se to nechat být. Poprvé a ještě pozdě není dobré. Stejně to ještě nebylo oficiální. To až od pondělí. Tak snad se to nezjistí. Spala jsem tedy dál. Charlotte běžela do knihovny. Měla sraz s holkami na práci ve skupině na exposé(něco jako referát). Vyspala jsem se do růžova a před jednou vyzvedla Charlotte u školy. Šly jsme papat...a to nejlepší kebab v Bordeaux...Jsou tam i kusy máty...No, nebudu Vám dělat chutě. Na druhou jsme byly v realitce, kde jsem musela podepsat smlouvu. Každou stranu a tři kopie. Připadala jsem si jak v továrně. Složila jsem peníze a pak už do bytu, kde na nás čekala paní ke zkontrolování škod v bytu a zapsání do protokolu. Byla moc milá. Shodly jsme se, že se pokusí dokopat majitele k vyměnění koberce, protože v obýváku opravdu není v nejlepším stavu. No tak uvidím. Dala mi dvoje klíče a je to moje...Moc hezký pocit mít tady v Bordeaux něco svého. Vrátily jsme se domů. Charlotte si trochu odpočinula a pak odjela na orchestr. Já se pustila do čtení Malevilu a pak taky trochu skype. Karolín a Stáňo, děkuji za hezký rozhovor...Večeře a odjezd na laser game. Složení já, Charlotte, Vinc, Miky, Camille a její tři kamarádky. Moc jsme si to užili. Tentokrát zabodovala Charlotte. Celkové skončila patá. Noc pokračovala jen s prvními čtyřmi zmíněnými a Paulem až do 4 do rána. Hezky jsem si popovídala s Vincem, zatímco ostatní blázni hráli autíčka Mario. Příjemně strávený večer a buď jsem si už zvykla nebo bylo méně cigaret.
V sobotu jsem se opět hezky prospala. Charlotte odjela něco po 10, měla dost nabitý program. Já nic moc neudělala, až něco po 5 jsme vyrazili do Ikey. Já a Charlotte v jednom autě. Catherine a Paul v druhém. Udělala jsem pár fotek, jak čekáme už plně naloženi u kasy, tak snad se mi to pak podaří stáhnout z telefonu. Mám nový gauč. Stůl s poličkami do kuchyně a pak hlavně drobnosti, které nejdou moc půjčit. Tak konečně je to tady. Ta chvíle, na kterou jsem se tak těšila...Přes noc necháváme věci v autě v garáži a dnes nás čeká vééélké stěhování. Vynést všechny věci do 4. patra nebude legrace, ale snad to bude stát za to. Jinak jestě jedna malá událost v sobotu. Definitivně jsem se rozhodla koukat na seriály s francouzkými titulky. Když to mluví francouzsky a titulky v angličtině, tak mám ze všeho tak polovinu. Jediným problémem ale je, že titulky se dost často neshodují s tím, co je přesně řečeno, a tak pak tane otázka či poslouchat neb číst. Poslouchám. Je mi to přirozenější a navíc lepší do budoucna.
No a dnes je zase neděle. Vyspala jsem se celkem dobře. Spát jsem šla pozdě, díky mému přehozenému rytmu. Četla jsem si asi do 3:30 Malevil. No a dnes něco před 11...Máme za sebou oběd s klasickými steaky z mletého masa a za chvíli už nám zbývá běhání těch pater v mém budoucím hnízdečku. Tak mi přejte sílu. Jinak viděla jsem, že na Vás se blíží taky pěkní vítr, tak se držte, ať neodletíte. Paa M.