Škola volá!

Týden uběhl jak voda a já se zase přesvědčuji, abych napsala příspěvek do blogu. Začít-to je to nejhorší. Pak už to jde. No tedy,kde jsem to skončila..Byt v pondělí nebyl špatný. Prakticky skoro hned vedle řeky, ale nějak mě nechytl, takže to s tím moc nevidím. No uvidí se.
Úterý ráno škola. Šla jsem původně spíš jentak zkouknout volitelný předmět Studium literárních textů, ale skončilo to tak, že to mám zapsaný. Učí nás starší paní madame Braure, která nás má i na gramatiku, a tak jsem usoudila, že to bude užitečnější než francouzský turismus, což bylo rozhodnutí zcela spravné. Viz později. V hodině gramatiky jsem psala svůj první opravdový francouzský diktát. Když to madame Braure ohlásila, polilo mě horko, ale nakonec jsem nějak přežila, teda neviděla jsem svůj text zpět, ale dávalo to smysl a rozuměla jsem. Gramatickou správnost komentovat nebudu, protože proč sakra musí být francouzština fonetická a věci znějící úplně stejně se píšou naprosto jinak...No-přežila jsem to a po hodině se ji šla zeptat, jestli by mi nedoporučila nějak učebnici gramatiky k procvičení, že jsem nikdy blablabla...Reagovala moc příjemně a hned si to zapsala do svého malého notýsku. Taky jsem se seznámila s dvěma Američanky. Jedna je žena profesora tady na univerzitě. Ta na mě nijak dobrý dojem neudělala, přestože je těhotná působí dost namyšleně a nijak moc optimisticky. Druhá je holčina mého věku, ale nejbližší mi také nakonec není. Je to tišší tvor. Nemluvě o tom, že je tady v americké komunitě, což já rozhodně nehodlám. Šla jsem zařídit tělocvik. Víte kolik pater a kanceláří jsem proběhla? 3!Kvůli jedné kartičce. Ve třetím patře v nejschovanější kanceláři jsem zaplatila, o patro níž jsem dostala papír se zápisným a nakonec dole mi dali tu malou kartičku s razítkem, kam si můžu zapsat tolik sportů, kolik budu chtít. Vše jen za 15 euro. Francouzský systém je opravdu štědrý,kdo by to nebral! Hotovo a jela jsem moc spokojená dom. Po cestě jsem se ještě na stanici seznámila s Turkyní Suslaven, která v Deflu pracuje na francouzštině pro svoji doktorandskou práci v oblasti práva. O té ještě uslyšíte. Je moc milá. Vystoupila jsem na stanici Bergonie, kde Charlotte odhadovala, že zkratkou diagonálně by to mohlo být domu rychlejší a riskla to... Nebyla bych to já, aby po cestě nezačalo docela dooost pršet. Navíc sem ty ulice opravdu házela odhadem. No vyhodilo mě to docela o kus dál. Takže mám za sebou svoje první oficiální zabloudění. I když jsem pyšná na svůj orientační smysl. Furt jsem držela linii a slečna, které jsem se zeptala pro ujištění by mě poslala opravdu někam jinam. Domu jsem dorazila celkem dost promočená ale spokojená. No snad to příště půjde líp.
Ve středu mi škola začíná na 9. S mým přehozeným spaním docela útrup. První hodina s madame Cosson-něco jako naší třídní řekla bych. Není mi sympatická! Drží falešný úsměv celou hodinu a půl a přitom probírá, jak tvoříme hlásky v krku. No comment...Následují tři volné hodiny, protože tento týden nám ještě nezačala fonetika v laboratoři. Vyrazila jsem okouknout naší knihovnu. K dispozici je tam opravdu halda věcí. Já nakonec zakotvila u jedné knihy s gramatikou. Na začátku jsem si připadala dost podivně, protože jediní, kdo se v knihovně učili byly Číňané, ale nechala jsem to běžet s tím, že aspoň budu jediná Evropanka pilná jako oni. Ony tři hodiny byly přerušeny pauzou na oběd, kdy se tady snad všude zavírá. No Francouzi a jídlo. Okoukla jsem i místní kantýnu, ale nevěděla jsem, jak to tam chodí, a tak to zůstalo jen u koukaní a zjištění, že i tady mají kuřáckou zónu. No hrůza. Knížku jsem stihla skoro celou a vysvětlilo mi to pár záhad, na které jsem nepřišla gramaticky z mluvení. Už mám jedno pevné rozhodnutí- Vyhýbat se subjantivu, co jen můžu. Jsem si jistá, že většina vět půjde říct i bez něj. No prostě musí! V knihovně jsem se seznámila s dvěma kluky. Jeden Číňan, druhý Uzbegistán myslím. Nevěděla jsem, jestli já mluvím tak špatně gramaticky nebo oni se svými akcenty nerozumí normální francouzštině, ale dalo to fakt práci si rozumět. Pak už mě čekala jen testovací hodina s madame Cosson k ujištění, že ten turismus opravdu nechci. Naučila jsem se slovíčka typu noční hlídač a taky věci, pro které snad v češtině ani nemáme jméno. Madame Cosson měla první peripetie se studentem, ale ještě to celkem šlo. Dopoledne, když jsem u ní byla ohlásit své volitelné předměty, vypadala na chvíli příjemně, ale to jen opět hrála. Domů jsem se dostala pozdě odpoledne a strávila je klasicky na počítači.
Čtvrtek jedu do školy opět zase jen kvůli jedné hodině a to Civilizace. Vedle mě si sedá Nicole z Equadoru a skoro celou hodinu prokecáme. Profesorka vypadá moc sympaticky. Rozdělujeme se do dvojic. Já jsem s Nicole a vybíráme téma na prezentaci. Ona chtěla krásné umění a já politické strany. Skončily jsme u náboženství a prezentovat to máme už na začátku února. Po hodině jdu s Nicole poprvé jíst do kantýny. Spolu s jejími dvěma kamarádkami z Taiwanu. Jedna z nich je začátečník, a tak zase dochází na tu všudypřítomnou angličtinu. Oběd byl dobrý. Salát jako předkrm, hlavní jídlo maso se zeleninou a dezert. Vše za 2,85. Francouzský systém je prostě štědrý.Původně nás s Charlotte čekala prohlídka bytu, ale majitel neodevzdal klíče, takže jsme se vrátily domů. Daly si hezký odpolední spánek a pak večer vyrazily spolu s Camille opět k Jean-Marcovi a Danielle. Opět jsme nemohly najít pořádně cestu, tentokrát se ale nešlo ani zeptat, a tak jsme kroužily, volaly a kroužily. Nakonec přeci jen dorazily a strávily mooooc hezký večer.
Pátek je pro mě den školy. Začínám v 9 a končím ve 3. První je hodina s madame Cosson. Spustila v ní na jednoho studenta, že prý usíná a ona to vidí. On řekl, že jen koukal dolu do textu, a já osobně bych víc věřila jemu. Další hodina byla s mojí oblíbenou madame Braure a začala tím, že se nás zeptala, co je to zkratka LOL v angličtině a pak, jak a kde se používá. Nakonec si všechny odpovědi zapsala do svého zápisníčku. Zbytek hodiny nás bavila různými vtípky k zapamatování nových slovíček. Asi to jediné nás drželo při životě, protože hodina byla v amfiteátru s obrovskými okny, kde byla fakt hrozná zima. Na jaře to asi bude krásné,ale teď je to fakt děs. V pátek navíc znásobené přibližující se vichřicí. To však později. Pak nás čekal oběd, tak jsme rychle s Nicole naběhly do kantýny a dostaly jako hlavní jídlo obrovskou porci hranolek s kuřetem. Představte si, že i já jsem byla nacpaná! Jak říkám štědrý francouzský systém-není divu, že je v krizi. Utahování opasků snad ale přijde až potom, co odjedu. Po obědě naslédovala hodina...Jmenuje se to Compte-rendu a je to o tom, že nám profesorka dvakrát přečetla článek nahlas. My si dělali poznámky a potom dle něj musíme napsat referát o určeném počtu slov. Dost drsný. Nemám jiná slova, ale do budoucna je to asi opravdu užitečný. Ulehčuje to jen fakt, že profesorka je mladá, vtipná a snaží se pomoci, co může. Po škole jsem se vydala hurááá směrem k univerzitnímu bazénu, který mám zadarmo. Viz francouzský systém....Šly jsme spolu s Camille,byl zavřený. Už jsme se bály že nic, ale rozhodly jsme se vyrazit do městského. Trošku jsme podváděly, a tak mě vstup jako obyvatele Bordeaux stál jen 1,40 euro. Kdyby Praha měla tohle, v bazénu se asi nehneme. Nazpět jsme to vzaly přes Meriadeck, kde jsme nakoupily a rychle domů. Měla jsem za úkol dát dohromady dezert, protože byly pozvané tři sestřenice Desmond. Jablečná bábovka byla doplněna skvělým čokoládovým dortem, co holky přinesly. Všichni ho budete muset ochutnat, až budete tady...Holky neodjely zas tak pozdě. Vichřice už byla za rohem. Zní to děsivě, já to ale v závěru prospala. Nebyli jsme červená zóna. Jen oranžová, takže to celkem šlo.I když okenice bouchaly pravidelně.
Sobota byla dnem příjezdu rodičů. Po poledni vysvitlo sluníčko a rodiče vyzvedla Charlotte s Paulem na nádraží. Režim začíná. Myši už nebudou mít pré. Všechny tři holky jsme dostaly hezké bláznivé asijské kalhoty, však je uvidíte! Večer nebo lépe řečeno v noci jsme dokoukali konec seriálu Dexter. Paul byl jak malý chlapeček. Nemohl vydržet...
Neděle jsme opět vyspávali a po probuzení a seběhnutí dolu jsme objevili Jean-Marca a Danielle. Byli pozváni na oběd, protože tatínek měl den předtím narozeniny. Dokonce došlo i na debatu o politice a to ve skrze přátelském duchu, přestože naše smýšlení je v některých úhléch totálně odlišné. Den uběhl jak voda. Zastavil se ještě u nás Vinc s Mikym. Tudíž došlo na karetní hry, které jsem kráááásně vyhrávala. Večer skoro všichni brzy zalehly. Kromě nás samozřejmě, takže ráno jsem nebyla nijak čerstvá.
Pondělí a hodina o mediích. Francouzi prostě musejí být zaujatí. Neutrální média se zde skoro neznají. Hlavní událostí dneška je pak asi prohlídka bytu, který se asi stane mým domovem. Viz http://www.logic-immo.com/detail-location-39B18C94-B66D-ECC7-9BC7-3ED97F5F73F6.htm#39B18C94-B66D-ECC7-9BC7-3ED97F5F73F6
No nevím nevím. Je to rozhodnutí důležité či ne? Otvírám diskuzi. Ted už vám radši vložím tenhle nekonečný text na blog a půjdu přemýšlet. Mějte se tam v té daleké zemi hezky...M.